Marek jen utrousil cosi ve smyslu „uvidíme“ a tím to pro něj skončilo. Michaela už dál nereagovala. Jeho podráždění narůstalo, ale hádat se neměl s kým – dialog prostě neexistoval. Manželka se stáhla do ticha a odmítla se na jakékoli výměně názorů podílet.
Zatímco Marek přešlapoval na místě, Michaela jednala. Objednala se na konzultaci k právníkovi a systematicky shromáždila všechny podklady, které mohly být důležité: výpisy z bankovních účtů, list vlastnictví, kupní smlouvu k bytu, účtenky, potvrzení o platbách i další doklady.
Advokát si dokumenty pečlivě prošel, listoval jimi pomalu a soustředěně.
„Situace není příjemná, ale rozhodně není beznadějná,“ shrnul po chvíli. „Byt jste pořídili v době manželství, je to tak?“
„Ano,“ přikývla Michaela.
„Pak se jedná o společné jmění manželů. Bez souhlasu druhého z manželů ho nelze převést. Pokud váš muž zfalšoval podpis, je to jasný důvod k neplatnosti celé smlouvy.“
„A peníze z účtu?“ zeptala se klidně.
„Ty patří také do společného majetku. I kdyby byl účet vedený na oba, prostředky z něj bylo možné použít jen na potřeby rodiny. Pokud je předal své sestře, jde o neoprávněné nakládání se společnými penězi. Můžete požadovat náhradu.“
Michaela přikývla. V hlavě se jí začal rýsovat jasný postup.
„Co mám udělat dál?“
„Podat protinávrh. Budete žádat určení neplatnosti darovací smlouvy, vypořádání majetku a náhradu škody. Součástí bude i znalecký posudek na podpis. Zabere to čas, ale vyhlídky jsou velmi slušné.“
„Jak dlouho to může trvat?“
„Tři až čtyři měsíce, možná půl roku. Záleží na vytíženosti soudu.“
„Dobře,“ rozhodla se bez váhání. „Jdeme do toho.“
Právník připravil veškeré podklady. Michaela dokumenty podepsala a uhradila poplatky ze svého účtu, na kterém měla odložené peníze určené původně na studium Víta a plánovanou rekonstrukci bytu. Teď to ale brala jinak – jako investici do budoucnosti. Své i synovy.
První soudní jednání bylo stanoveno na začátek prosince. Šlo o předběžné projednání, při němž se soudkyně seznámila se spisem a vyslechla obě strany.
Marek dorazil sám, bez právního zástupce. Byl přesvědčený, že vše proběhne rychle a hladce. Rozvod, byt ponechaný matce, peníze u sestry. Michaela podle jeho představ odejde s prázdnou, přesně jak si s rodinou naplánovali.
Už během prvních minut ale bylo jasné, že realita se od jeho očekávání výrazně liší.
„Pane Planý,“ oslovila ho soudkyně, „tvrdíte, že byt patří vaší matce?“
„Ano. Sepsal jsem darovací smlouvu.“
„Disponujete souhlasem manželky s převodem nemovitosti?“
„Ano.“
Soudkyně si dokumenty prohlížela, chvíli mlčela a pak zvedla zrak.
„Souhlas je zde notářsky ověřen. Nicméně paní Planá uvádí, že podpis není její. Nařídíme grafologický posudek.“
Marek zbledl.
„Ale podpis tam je…“
„Je zpochybněn. Odborný posudek určí, zda je pravý.“
V tu chvíli se zvedl Michaelin advokát.
„Dovoluji si dodat, že byt byl pořízen za trvání manželství, tedy jde o společný majetek. I kdyby byl souhlas pravý, bez vážného důvodu nelze společný majetek bezúplatně převést na třetí osobu bez kompenzace druhému z manželů. Takové jednání je v rozporu se zákonem a poškozuje práva mé klientky.“
Soudkyně přikývla.
„Beru na vědomí. Pane Planý, vysvětlete také, kam zmizely peníze ze společného účtu.“
Marek se neklidně zavrtěl.
„Vybral jsem je.“
„Za jakým účelem?“
„Dal jsem je sestře. Na rozvoj jejího podnikání.“
„Takže jste bez vědomí manželky použil rodinné úspory ve prospěch třetí osoby?“
„Byly to i moje peníze!“
„Zároveň ale i peníze vaší manželky,“ poznamenala soudkyně klidně. „O jakou částku šlo?“
Advokát ji uvedl nahlas. Marek s nelibostí přikývl.
„Má klientka požaduje vrácení poloviny této sumy,“ doplnil právník. „Protože prostředky byly použity bez jejího souhlasu a ne na potřeby rodiny.“
Soud rozhodl, že k dalšímu jednání bude předvolána i Markova sestra Andrea Míkaová, aby podala vysvětlení. Zároveň byl oficiálně zadán znalecký posudek na podpis a hlavní líčení bylo odročeno na leden.
Marek odcházel ze soudní budovy jako těžký mrak. Okamžitě zavolal matce.
„Mami, máme problém. Chtějí zrušit darování.“
„Jak to?“ vyděsila se Jaroslava Matoušeková. „Vždyť jsi říkal, že je všechno v pořádku!“
„Bylo… ale Michaela chce posudek na podpis. Tvrdí, že ho nepodepsala.“
„Co teď bude?“
„Nevím. A ještě chtějí zpátky peníze. Říkají, že jsem je vybral bez jejího souhlasu.“
Jaroslava chvíli mlčela.
„Myslíš, že notář mohl udělat chybu?“ zeptala se opatrně.
„Teď už je pozdě to řešit,“ odsekl Marek. „Musím se rozhodnout, co dál.“
Matka mu poradila, aby si promluvil s Andreou. Třeba by část peněz vrátila a situace by se uklidnila.
Marek jí zavolal, vysvětlil, co se děje, a požádal ji alespoň o vrácení poloviny částky.
„Zbláznil ses?“ reagovala Andrea. „Všechno už je pryč. Pronajala jsem prostory, koupila vybavení, zaplatila lidi. O jakých penězích mluvíš?“
„Andreo, já ty peníze musím Michaelě vrátit! Když to neuděláš ty, budu to muset zaplatit já!“
„To je tvůj problém,“ odvětila chladně. „Ty jsi mi je dal dobrovolně. Říkal jsi, že jsou tvoje a chceš pomoct. Jestli se teď ukazuje, že byly společné a manželka o ničem nevěděla, je to tvoje odpovědnost.“
A zavěsila. Marek zůstal sám.
Znalecký posudek byl hotový zhruba za měsíc. Výsledek nikoho nepřekvapil – podpis nepatřil Michaele. Expert dospěl k závěru, že jej vytvořila jiná osoba, s vysokou pravděpodobností sám Marek, který se snažil napodobit manželčin rukopis.
Při lednovém jednání soudkyně shrnula závěry znalce.
„Darovací smlouva je neplatná,“ prohlásila. „Souhlas manželky byl zfalšovaný, což je dostatečný důvod k jejímu zrušení. Byt se vrací do společného jmění manželů.“
Marek seděl strnule, ruce sevřené v pěst.
„Dále soud ukládá panu Planému povinnost uhradit paní Plané polovinu částky, která byla vybrána ze společného účtu bez jejího souhlasu a nebyla použita pro potřeby rodiny. Lhůta k úhradě je tři měsíce.“
„Ale já ty peníze nemám!“ vyhrkl.
„To není problém soudu,“ odpověděla soudkyně stroze. „V případě nesplnění se může oprávněná strana obrátit na exekutora.“
Poté soudkyně plynule přešla k otázce rozvodu a majetkového vypořádání, čímž otevřela další kapitolu, která měla definitivně rozhodnout o tom, komu co zůstane a kdo z bytu odejde.