„Vítězslave,“ ozvala se Radka Bednářová do telefonu, „zdržela jsem se trochu v práci. Jeď s dětmi beze mě, doma se jen rychle převléknu a dorazím za vámi.“
„Dobře, Radko,“ odpověděl klidně Vítězslav Vysoký. „Tak já to sbalím, vyzvednu děti a pojedeme k mámě. Dárek vezmu cestou, kytku si koupíš sama?“
„Jasně, s tím počítej.“
Radka ještě horečně dokončovala poslední úkoly, rovnala papíry do složek a snažila se zpomalit, i když jí to vůbec nešlo. Na rtech jí pohrával úsměv. Podobná rodinná setkání měla odjakživa ráda, jen ji mrzelo, že v posledních letech se na ně skoro nedostalo.
V paměti se jí vybavily obrazy z dětství – hlučné oslavy narozenin všech možných tet, strýců, bratranců, sestřenic, babiček i dědečků, dokonce i vzdálených příbuzných, jejichž jména si dnes sotva vybavila. Časem se ale rodina rozpadala, starší postupně odcházeli a maminka se svými sestrami udržovala tradici společných posezení už jen sporadicky.
Pak maminka onemocněla a po roce se otec znovu oženil s Růženou Pospíšilovou. A Růžena… ta byla prostě Růžena.
Radka se mezitím vdala, narodila se jí Šimon Rychlý, a zdálo se, že život běží správným směrem. Jenže pak Dalibor Brňák jednoho dne oznámil, že se zamiloval jinde, a odešel. Nechal Radku samotnou s ročním synem v novém dvoupokojovém bytě. Byt velkoryse přenechal jí a dítěti. Hypotéku ovšem také.
Právě tehdy zasáhla Růžena Pospíšilová, a to naprosto konkrétně.
„Peníze ti dát nemůžeme, nezlob se,“ řekla bez okolků, „ale s klukem ti pomůžu kdykoliv. A na toho bídáka Dalibora se vykašli. Ať si klidně skáče z jedné díry do druhé.“
„Z jaké díry?“ nechápala Radka.
„Ale… z žádné,“ zarazila se Růžena, zčervenala, když se podívala na křehkou, hubenou Radku, a mávla rukou.
Slib dodržela. Hlídala Šimona, vařila, starala se o domácnost a občas Radku doslova vyhnala, aby si odpočinula, zašla si do kina nebo kavárny. Do akce často zapojovala i svou dceru Simonu Vaněkovou.
Ta Radku oslovovala „sestřičko“ a jednou za měsíc ji opravdu vytáhla mezi lidi – do kina, na kávu, někdy i do muzea. To už pak na oplátku Radka tahala Simonu.
Radka pracovala do úmoru a právě v té době přišla zpráva, že otci zemřela jakási vzdálená příbuzná, po které mu připadlo dědictví, jež mělo brzy zamíchat dalšími osudy celé rodiny.