Součástí dědictví byl městský byt, chata s rozlehlou zahradou a také stará Volha, která pamatovala snad stejné časy jako ona vzdálená teta, ale byla udržovaná tak pečlivě, že vypadala téměř jako nová. Otec byt bez dlouhého rozmýšlení prodal a na auto se kupodivu našel opravdový znalec. Nabídl částku, nad níž otec jen nevěřícně vydechl a musel se smát.
Jediné, čeho se vzdát nedokázali, byla chata u řeky, stojící na jednom z nejkrásnějších míst široko daleko. Tu si nechali. Otec chtěl všechny získané peníze předat Radce Bednářové, jenže ta to rázně odmítla a trvala na tom, aby se částka rozdělila rovným dílem mezi ni a Simonu Vaněkovou. Růžena Pospíšilová se u toho neubránila slzám dojetí.
Díky svému podílu Radka rychle doplatila hypotéku a konečně se jí začalo dýchat volněji. Šimon Rychlý nastoupil do školky a přestože už to nebylo nutné, Růžena dál pomáhala, jak jen mohla. Brala to jako samozřejmost.
Právě v té době Radka poznala Vítězslava Vysokého. Vlastně on ji zahlédl první, když si přišel do školky vyzvednout synovce. Od té chvíle se začal nabízet, že občas vyzvedne i Romana Zeleného. Nakonec sebral odvahu a pozval Radku se Šimonem na procházku. Později následovala skutečná schůzka a o rok později svatba. Radka byla šťastná a Vítězslav neméně.
Zamiloval si ji opravdově, stejně jako Šimona. Jeho rodina Radku i chlapce přijala bez výhrad a s otevřenou náručí. Narodila se Milena Benešová a Vítězslav byl nadšením bez sebe – holčičky byly v jejich rodě spíš vzácností. Až dosud byla rodinnou „princeznou“ jeho mladší sestra Dana Čermáková, teď se ten titul s úsměvem přesunul na malou Milenku.
Čas běžel. Milence byly tři roky a Šimon nastoupil do první třídy. Dnes slavila tchyně kulaté narozeniny. Včera si s Radkou telefonovaly, povídání bylo příjemné a zaznělo, že oslavu pojmou jen v úzkém rodinném kruhu, bez cizích lidí.
Radka se usmívala sama pro sebe a v duchu si zkoušela veselé přípitky a přání. Když dorazila domů, vyběhla po schodech, otevřela dveře a proti ní se rozběhl Šimon, hned za ním Milenka.
„Vy jste doma? A kde je táta?“ podivila se.
„Čekáme na tebe, pojedeme se projít,“ oznámil vážně Šimon. „Táta to slíbil.“
„Počkej, jak projít? Vždyť máme jet blahopřát babičce…“
„Už jsme jí přáli,“ ozval se Vítězslav, vzal Radce plášť z ruky a usmál se. „Převlékni se, vyrazíme ven. Dětem jsem to slíbil.“