„Peníze pošli nejpozději do večera, jinak mi tu rezervaci zruší.“
Andrea Starýová odsunula šálek stranou a položila mobil doprostřed kuchyňského stolu. Na rozsvíceném displeji svítila stránka luxusního lázeňského resortu: palmy, průzračně modrá hladina bazénu a řady dokonale bílých lehátek.
„Jakou rezervaci zase?“
Petra Švecová zavřela dvířka horní skříňky a pomalu se otočila ke své švagrové. Do utěrky si utírala mokré ruce. Právě se vrátila z vyčerpávající směny v práci, nestihla si ani převléct kancelářské oblečení, a v její vlastní kuchyni už se znovu rozehrávala scéna, v níž Andrea samozřejmě obsadila hlavní roli.
„No jakou asi? Pobyt v lázních!“
Švagrová rozhodila rukama s okázalostí divadelní herečky. Výrazně nalíčené rty se jí roztáhly do spokojeného, téměř vítězného úsměvu. Urovnala si hedvábný šátek kolem krku a vyčkávavě upřela pohled na manželku svého bratra.
„Ten léčebný komplex u minerálních pramenů,“ spustila rychle Andrea. „Už jsem to zařídila. Nástup mám jednadvacátého. Lékař mi přece jasně řekl, že po rozvodu musím dát nervy zase do pořádku.“
Petra se opřela ramenem o zárubeň a chvíli si příbuznou beze slova měřila.
Andreina drzost se neobjevila zničehonic. Poslední měsíc Michal Dlouhý, Petřin manžel, nemluvil téměř o ničem jiném než o své ubohé sestře. Andrea si prošla rozvodem. Andrea je pod obrovským tlakem. Andrea nutně potřebuje klid, odpočinek a péči, protože jinak se z toho prý nikdy nevzpamatuje.
Petra se s nikým nehádala. Chce-li se Andrea zotavovat, ať se zotavuje. Dospělá osmatřicetiletá žena by však podle Petry měla mít vlastní rozhodnutí, vlastní zodpovědnost a pokud možno také vlastní peníze.
Jenže před třemi dny Petře dorazila na účet vysoká roční odměna. Nedostala ji za krásné oči. Několik měsíců táhla práci za tři lidi, uzavírala jeden z nejtěžších projektů za poslední roky a spala sotva pět hodin denně. A sotva se peníze objevily na účtu, Andreiny pošramocené nervy se záhadně proměnily ve společnou rodinnou povinnost.
„To je výborná zpráva,“ pronesla Petra ledovým hlasem. „Přeju ti to. Jen pořád nechápu, co s tím mám společného já.“
Andrea se nespokojeně zašklebila. Její sebejistý výraz se během okamžiku změnil v dotčenou ukřivděnost.
„Petro, jsme přece rodina. Michal říkal, že ti přišla moc pěkná prémie. A podle toho, co povídal, to rozhodně nebyly malé peníze.“
Nehtem s bezchybnou manikúrou se dotkla ubrusu, jako by z něj chtěla sebrat neviditelné smítko.
„Nechci brát tu nejlevnější variantu. Tam se jí ve společné jídelně, a ty víš, že mám citlivý žaludek. Proto jsem si zarezervovala apartmá.“
„Apartmá?“
Petra to slovo protáhla s nepokrytým posměchem a zůstala stát na místě.
„Samozřejmě. V ceně jsou masáže, léčebné procedury i vstup do wellness. Všechno to mám tady v telefonu, klidně se podívej.“
Petra se ani neobtěžovala pohnout hlavou.