„Jsem žena,“ prohlásila Andrea Starýová, jako by tím bylo všechno vyřešeno. „Potřebuji péči, klid a odpočinek. A vy dva jste manželé, takže peníze máte společné. Michal s tím přece souhlasí!“
Michal Dlouhý rychle přikývl. Jenže pod Petřiným pohledem se mu ramena začala pomalu hrbit, jako by ho někdo neviditelně tlačil k zemi.
„V tom případě ať to zaplatí Michal,“ navrhla Petra Švecová klidně.
Manžel polkl. Odpověď z něj rozhodně nepadala sama.
„Petro, víš přece, kolik beru. Takový pobyt neutáhnu. To není pár korun, ta částka je opravdu vysoká.“
„Takže ji mám utáhnout já?“
Petra se narovnala a její hlas ztvrdl.
„Ty už ses úplně přestal bát? Za mými zády jsi své sestře slíbil peníze, které jsem vydělala já?“
„Jsme rodina!“ ohradil se Michal a snažil se před Andreou zachovat aspoň zbytky důstojnosti. „Mohla bys pro ni mít trochu pochopení. Rozvádí se a je pod obrovským tlakem!“
„Dobře,“ kývla Petra pomalu. „Pochopila jsem.“
Obrátila se ke švagrové. Andrea už se znovu usmívala, protože nabyla dojmu, že bratr konečně svou ženu obměkčil.
„Andreo, pošli fakturu Michalovi. Vezme si půjčku. Na apartmá i procedury by to mělo stačit. A splácet to bude ze svého platu.“
Andrea v jediném okamžiku zrudla.
„Jakou půjčku? Vždyť úroky jsou šílené! To mě chcete úplně zruinovat?“
Petra se neudržela a krátce se zasmála.
„Já tě nikam neposílám a žádný úvěr ti nezařizuji. Vy dva jste se rozhodli utratit moje peníze. Tak ať si Michal, když má tak silnou potřebu pomáhat, vezme závazek na sebe.“
„Jsi lakomá!“ vyhrkla Andrea. „Kvůli příbuzným je ti líto i takové částky! Už jsem si začala balit kufr! Dokonce jsem si kvůli tomu koupila nové plavky!“
„Tak je zase vybal,“ pronesla Petra ostře. „Tímhle pro mě debata končí. Ode mě neuvidíš ani korunu.“
Michal se opatrně přiblížil k manželce a pokusil se jí dotknout ruky, ale Petra okamžitě ustoupila k oknu.
„Petro, jenže oni nám tu rezervaci zruší. Před lidmi z agentury je to trapné. Slíbil jsem jim, že zaplatíme.“
„Slíbil jsi to ty. Tak si to taky vyřeš.“
Podívala se na něj tak, že z něj během vteřiny vyprchala většina odvahy.
„Tvoje sliby se mě netýkají. A když už jsme u peněz, mám pro vás ještě jednu novinku.“
Petra přejela pohledem z manžela na jeho sestru.
„Celá moje prémie je od včerejška uložená na ročním termínovaném vkladu bez možnosti předčasného výběru. S velmi slušným úrokem. Takže ji nepůjde vybrat ani kvůli něčím naléhavým lázeňským procedurám.“
Za okny projel těžký nákladní vůz a skla v rámech se slabě rozechvěla.
Andrea ztuhla. Sebejistý úsměv jí z obličeje zmizel beze stopy. Omámeně pohlédla nejdřív na Petru a potom na bratra.
„Tys to udělala schválně?“ procedila mezi zuby.
„Samozřejmě,“ odpověděla Petra a lehce přimhouřila oči. „Se svými penězi umím zacházet. Doporučuji vám, abyste se to naučili také.“
Nakonec se její pohled zastavil na Michalovi Dlouhém.