Když bylo potřeba do rána zprovoznit počítač, Radomír zůstával bez řečí. Co se mu doma rozpadalo v manželství, to byla jeho soukromá věc, ale lidsky ho bylo Aleně Kovaříkové opravdu líto. Nebylo mu ani čtyřicet a šeptalo se, že už dlouho trpěl problémy s cévami, až to jednou dopadlo nejhůř.
Se svým bratrem Rostislavem Markem spolu Alena delší dobu nebyla v kontaktu. Nikdy nebyl hovorný typ, spíš uzavřený samotář, a o to větší šok přišel ve chvíli, kdy jí zničehonic zavolal. Koktal, pletl slova a zjevně byl nervózní, ale přesto ze sebe vypravil něco, co ji úplně vyvedlo z míry.
„Alenko, j-j-já bych tě chtěl s Bohdanem pozvat na svatbu… t-totiž na naši s Kristýnou. Přijeďte příští sobotu, zvládnete to?“
Alena se na chvíli zarazila. Uvědomila si, že kromě ní a několika příbuzných vlastně Rostislav nikoho nemá, a totéž platilo i z její strany. Rozhodnutí přišlo samo.
„Rosti, samozřejmě přijedeme. Pošli mi adresu, čas a všechno potřebné. Mám z tebe radost,“ odpověděla upřímně.
Okamžitě se jí vybavily vzpomínky na jejich maminku, jak se ho léta snažila přimět ke svatbě, zatímco on neústupně odmítal. Už na základní škole měl blízký vztah s Denisou Pokornou, seděli spolu v lavici a ona byla jediná, kdo mu opravdu rozuměl. Rostislav byl přesvědčený, že si ji jednou vezme.
Jenže Denisa to viděla jinak. Po studiích si vzala jiného muže a Rostislava pozvala na svatbu jen jako nejlepšího kamaráda. Tehdy se sesypal a prohlásil, že žádnou další ženu v životě nechce. O to víc Alenu zajímalo, kdo je ta Kristýna Malá, která dokázala prolomit jeho uzavřené srdce.
„A kde se ta svatba vlastně koná? To jsi mi ještě neřekl,“ připomněla mu, když vycítila, že se z nervozity znovu zadrhává.
Tentokrát ale odpověděl téměř plynule a s nezvyklou hrdostí v hlase.
„Bude to na mé chatě… tedy vlastně na naší s Kristýnou. Přijeďte v patnáct hodin a vezměte i Nelinku. Je skoro stejně stará jako můj Matěj.“
„Počkej, jaký tvůj Matěj? A jaká chata?“ nechápala Alena, ohromená jeho jistým tónem.
„Přijeďte a my vám všechno vysvětlíme osobně,“ uzavřel to s klidem, který k němu vůbec nepatřil.
Alena sice tušila, že za tím vším je něco víc, ale skutečný obraz se jí poskládal až na místě. Jakmile dorazili, z domu se vyřítila velká pes, vrtěl ocasem a za ním se hnal rozesmátý kluk. Vzápětí se na verandě objevil Rostislav a Alena ho v první chvíli skoro nepoznala – působil vyšší, silnější a úplně jiný, než jak si ho pamatovala.