Celý další týden jsem se připravovala na střet bez jediného zbytečného gesta. Pohybovala jsem se tiše, skoro neviditelně. Každé ráno jsem vstávala v pět, ještě za tmy, a probírala se hromadami účtů a faktur za náhradní díly, zatímco Tadeáš Sedláček spal. Přes den jsem běhala mezi soudy a právními poradnami, vyčerpaná, ale soustředěná. Máma mě mezitím chránila jako štít — ne byt, ale mě samotnou, aby se moje beznaděj nerozlezla po stěnách.
Ladislav Bednář naopak rozkvetl. Chodil po bytě s výrazem vítěze. Kupoval si drahou šunku, jedl ji přímo z obalu a s okázalou pečlivostí mi nenabídl ani kousek.
„Tak co, jak pokračuje kariéra podnikatelky?“ rýpal do mě u večeře. „Aspoň na suchý chleba už máš?“
„Mám, Ladislave,“ odpověděla jsem klidně. „Vydělala jsem si přesně na všechno, co potřebuji.“
Pak přišel pátek. Ráno jeho slavné „služební cesty“ do venkovského hotelu.
Vynořil se z koupelny zahalený vůní parfému, který ode mě dostal minulé Vánoce. Čekal na obvyklou scénu — otázky, výčitky, prosby, pokusy zachytit jeho pohled.
„Snídaně je na stole,“ zavolala jsem z kuchyně a dopila studenou kávu bez chuti.
Vešel dovnitř, samolibý a naleštěný jako výstavní exponát. Místo míchaných vajec ležela na stole tlustá červená složka.
„Copak to tu máme?“ pozvedl obočí. „Projekt na ovládnutí světa?“
„Otevři to,“ řekla jsem a propletla prsty před sebou.
Ledabyle odklopil desky.
První stránka: snímky jeho zpráv s Nikolou Čermákovou, kde sliboval, že „vyhodí tu slepici i s přívěskem“ nejpozději do konce měsíce.
Druhý list: přehled plateb z našeho společného účtu — veškeré výdaje mířily k té samé ženě.
Třetí: potvrzení, že jsem podala žalobu na vypořádání majetku a návrh na určení péče o dítě.
Zalkl se prázdným vzduchem. Tvář mu zrudla, oči se vytřeštily.
„Ty ses mi hrabala v počítači?“ zachrčel. „To je trestný! Dám tě k soudu!“
„‚Teď máme oddělené finance. Už se na mě nepřiživuj,‘“ zopakovala jsem jeho vlastní větu a ani jsem nemrkla. „Pamatuješ? Tak věz, že to oddělení je teď tak důsledné, že v tomhle bytě nemáš právo sáhnout ani na kohoutek. Ten byt byl pořízen ještě předtím, než…“