„Jaký dopis?“ zopakoval Radovan podrážděně.
Ludmila Mlynářová se neklidně předklonila, jako by chtěla lépe slyšet, co přijde. Soudní zřízenec mezitím podal obálku soudci. Patrik Kolář ji převzal, rozlepil a očima rychle přelétl první odstavec. Náhle se zarazil. Obočí mu vyletělo vzhůru a on se začetl dál, řádek po řádku.
A pak — k naprostému úžasu všech přítomných — se soudní síní rozlehl smích.
Nebyl to zdvořilý úsměv ani tlumené uchechtnutí. Byl to opravdový, překvapený smích, který v tom vážném prostoru působil téměř nepatřičně.
Radovanův sebejistý výraz se proměnil v kámen.
„Co je na tom k smíchu?“ vyštěkl vztekle.
Soudce lehce naklonil hlavu, koutky úst mu stále cukaly, a tiše, skoro pro sebe, pronesl:
„No… tohle začíná být skutečně zajímavé.“
Radovanovi se vytratila barva z tváře. Jistota Amálie Starýové se začala drolit a Ludmilin pobavený výraz zmizel beze stopy.
Ještě netušili proč.
Ten dopis — sepsaný před několika týdny, formálně správně a oficiálně doručený — však už v tu chvíli definitivně ukončil jejich pečlivě rozehranou partii.
A jednání se teprve rozjíždělo.
Patrik Kolář si odkašlal a upřel pohled přímo na Radovana.
„Pane Němče, než budeme pokračovat, potřebuji vám položit několik otázek.“
Radovan se zavrtěl na židli.
„Samozřejmě, pane předsedo.“
Soudce poklepal prstem na list papíru před sebou.
„Opakovaně jste tvrdil, že společnost Coleman Tech Solutions vznikla ještě před uzavřením manželství a že vaše manželka, Tereza Němcová, se na jejím budování nijak nepodílela. Je to tak?“
„Ano,“ odpověděl Radovan až příliš rychle. „Přesně tak.“
Kolář přikývl a otočil stránku.
„Zajímavé. Protože podle tohoto dopisu a přiložených dokumentů vaše manželka disponuje zakladatelskou smlouvou podepsanou šest měsíců po svatbě, která jí přiznává čtyřicetiprocentní podíl ve firmě.“
Amálie strnula.
„To není možné.“
„Ale je,“ odvětil klidně soudce. „Dokument je notářsky ověřený, řádně uložený a jeho pravost potvrdil i váš bývalý finanční ředitel.“
Radovan vyskočil ze židle.
„Ta smlouva se nikdy neměla uplatnit!“
„Posaďte se, pane Němče,“ zarazil ho soudce zvednutou rukou.
Do síně padlo tíživé ticho.
Patrik Kolář pokračoval pevným hlasem:
„Navíc dopis obsahuje důkazy o tom, že společné prostředky byly využity k zahraniční expanzi firmy, k nákupu dvou nemovitostí a k založení několika zahraničních účtů, přičemž tyto skutečnosti budou předmětem dalšího projednávání.“