Žádná z uvedených položek přitom nebyla řádně přiznána ani vykázána.
Ludmila Mlynářová se prudce nadechla, jako by jí došel vzduch.
„Radovane… o čem to vůbec mluví?“ vyhrkla ochromeně.
Amálie Starýová se k němu naklonila a roztřeseným hlasem zašeptala:
„Říkal jsi přece, že je všechno ošetřené… že jsme v bezpečí.“
Radovan Němec pootevřel ústa, ale žádná slova z nich nevyšla.
Patrik Kolář však nepolevil.
„Součástí spisu jsou rovněž textové zprávy, e-mailová komunikace a bankovní převody, které jednoznačně dokládají, že firemní finance byly využívány k osobní podpoře slečny Starýové v průběhu manželství. Takové jednání soud považuje za zneužití společného jmění manželů.“
Amálii zbělela tvář.
„Tvrdil, že už je dávno rozvedený…,“ hlesla.
Radovan v návalu vzteku udeřil oběma dlaněmi do stolu.
„Je to past! Celé je to past!“
„Nikoliv,“ odpověděl soudce klidně. „Jsou to ověřitelné důkazy.“
Poprvé se jeho pohled stočil ke mně.
„Tereza Němcová tento vývoj předvídala. Dopis doručila soudu několik týdnů před zahájením jednání, aby bylo možné každé tvrzení samostatně a nezávisle prověřit.“
Radovanův advokát se k němu sklonil a horečně mu cosi šeptal, jenže bylo zřejmé, že přichází pozdě.
Patrik Kolář si tiše povzdechl.
„Pane Němče, vaše manželka má nejen plné právní nároky, ale vaše kroky mohou být důvodem k zahájení podrobnějšího vyšetřování.“
Ludmila se pomalu sesunula zpět na lavici, viditelně otřesená. V Amáliiných očích se zračila nefalšovaná panika.
Radovan se ke mně konečně otočil. Ne s povýšeností, na kterou jsem byla zvyklá, ale s ryzím strachem.
A poprvé po dlouhých letech mu došlo něco zásadního.
Nepřišla jsem prosit.
Přišla jsem připravená.
Soudní síň už nepůsobila chladně. Vzduch byl těžký, nasycený důsledky.
Patrik Kolář poté vyhlásil rozhodnutí s přesností chirurga.
„Na základě předložených skutečností soud uznává Terezu Němcovou oprávněnou držitelkou podílu ve společnosti Coleman Tech Solutions. Čtyřicet procent společnosti jí zůstává.“
Radovan sotva slyšitelně zamumlal:
„Ne… to není možné…“
„Nemovitosti nabyté v průběhu manželství jsou součástí společného majetku,“ pokračoval soudce. „Budou rozděleny dle zákona. Vzhledem ke zjištěnému nakládání s firemními prostředky soud zároveň nařizuje nezávislý forenzní audit.“
Amálie vyskočila na nohy, celá se třásla.
„Radovane, tys přece říkal—“
„Sedněte si,“ přerušil ji Patrik Kolář stroze. „Oba.“
Ludmila si zakryla ústa rukou, oči se jí leskly nevěřícností.
„To… to přece nemůže být pravda…“
V tu chvíli se soudní síní rozlehl zvuk kladívka a ticho, které následovalo, bylo předzvěstí dalšího zvratu.