Miloslav Tkadlec dočetl poslední stránku, zavřel desky a teprve potom k Veronice Tesařové vzhlédl.
„Objevila jste pochybení v devíti smlouvách. Dvě z nich už mířily k podpisu a jen díky vám se stihly upravit. Jediná vaše připomínka neotočila jen konkrétní obchod, ale posunula i mou profesní dráhu,“ řekl klidně. „Partneři teď trvají na tom, abyste kontrolovala veškeré dokumenty před uzavřením. Zkušební doba končí. Zůstáváte. Natrvalo.“
Veronika mlčela o něco déle, než by bylo obvyklé. Slova se jí hledala těžko.
„Děkuji,“ pronesla nakonec tiše.
„Naopak,“ pousmál se. „Jsem vám zavázán. Nevrátila jste mi jen smlouvy v pořádku. Připomněla jste mi, že odbornost nemá nic společného s tím, jaký titul má člověk na dveřích.“
Daniela Červenýová podala výpověď dva měsíce poté, co Miloslav na poradě před celou firmou veřejně ocenil přínos Veroniky Tesařové pro další rozvoj společnosti. Říkalo se, že nastoupila jinam, ovšem bez doporučení odsud. Právník Patrik Mlynář zmizel také – bez rozloučení a bez vysvětlení. Miloslav pouze stručně oznámil, že firma jeho služby nadále nepotřebuje.
Půl roku nato kráčela Veronika chodbou s deskami sevřenými pod paží a už nikdo kolem ní neprocházel, jako by tam nebyla. Oblékala se střídmě, mluvila úsporně a vždy k věci. Miloslav ji zval ke všem zásadním jednáním – ne jako dekoraci, ale proto, že jí věřil.
Jednoho dne sestupovala do haly a u recepce si všimla nové uklízečky, která bezradně studovala rozpis místností. Veronika se zastavila.
„Začněte ve třetím patře, je tam klidněji. A klidně se ptejte, když si nebudete jistá.“
Dívka zvedla hlavu, vděčně přikývla. Veronika se otočila k výtahu. Porada začínala za deset minut.
Už nemlčela, když zahlédla chybu. Necítila potřebu se omlouvat za vlastní přítomnost. Někde mezi dávnou komůrkou s kýblem a dnešní kanceláří s výhledem do centra si znovu vybavila, kým byla dřív, než ji okolnosti donutily stát se neviditelnou.
Miloslav Tkadlec mezitím povýšil a stanul v čele celého oddělení. Na firemním večírku pozvedl sklenici a pronesl jedinou větu:
„Na ty, kteří se umějí ptát správně.“
Veronika se usmála a přiťukla si s ostatními. Věděla, že otázka položená ve správný okamžik dokáže změnit všechno. Nejen smlouvu. Nejen kariéru. Ale celý život.