«Takže: připrav mi jídlo s sebou, vám je to jedno» — pronesla Klaudie naléhavě a posunula k ní pět prázdných plastových dóz

Její bezohlednost byla urážlivě nechutná a šokující.
Příběhy

Rozuzlení přišlo nečekaně brzy, sotva po čtyřiceti minutách. Mobil Rostislava Rychlého, odložený na stole mezi hrnky, se náhle rozvibroval a poskočil. Na displeji svítilo jediné slovo: SESTRA.

Rosta hovor přijal.
„Ano, Klaudie? Dorazila jsi v pořádku?“

Odpověď byla slyšet po celé místnosti i bez hlasitého odposlechu. Nebyl to hlas, spíš ječivý zvuk, jako kdyby někdo spustil motorovou pilu.
„Vy jste se úplně zbláznili?! Rosto, ty vůbec víš, co mi tvoje žena strčila do tašky?! Přijdu domů, děti hned letí: ‚Mami, cos přinesla dobrého?‘ Otevřu balík v kuchyni, vysypu ho na stůl… a tam SAMÝ ODPAD! Slupky, špína, smrad v celém bytě!“

Rostislav zbledl a nervózně se na mě podíval. Já si v klidu dopřála poslední sousto dortu.
„Adélo?“ vydechl sotva slyšitelně.

Vzala jsem si od něj telefon.
„Klaudie, jaký je problém?“ zeptala jsem se s dokonale nevinným tónem. „Vždyť jsi mi sama řekla, ať ti dám to, co bychom stejně vyhodili, coho máme nadbytek. Tak jsem to přesně udělala. Odpadků bylo dost a chystala jsem se je vynést. Splnila jsem tvé přání doslova.“

„Ty… ty potvoro!“ lapala po dechu. „Já chtěla jídlo! Normální jídlo! Kachnu! Saláty!“

„Jenže normální jídlo, Klaudie, jíme my,“ odpověděla jsem klidně. „Hosty pohostíme u stolu, nebalíme jim zásoby na týden. Kdybys měla chuť na kachnu, měla sis ji dát tady, vidličkou, ne odnášet v tašce. A příště, jestli přijdeš s krabičkami, klidně ti k tomu přisypu i kočičí stelivo. Je to jasné?“

Na druhém konci linky to cvaklo. Spojení bylo ukončeno.

Rostislav na mě hleděl s němým obdivem smíchaným s čirou hrůzou.
„Adélo… ty se s tím nemažeš. To bylo tvrdé. Teď s námi půl roku nepromluví.“

„Zaplaťpánbůh,“ rozesmála jsem se. „Aspoň bude mít náš ledničkový klid ochrannou lhůtu.“

A opravdu. Klaudie Fialaová se tři měsíce neozvala. Když se pak objevila na narozeninách tchyně, seděla tiše, jedla skromně a – světe div se – bez jediného plastového boxu v kabelce. Lekce zabrala. Od té doby vím jedno jistě: drzost se léčí jen šokem. A sebeúcta je ten nejdůležitější recept každé povedené oslavy. Nenechte nikoho proměnit váš domov ve výdejnu jídla zdarma.

Article continuation

Dojmy