V šest hodin ráno znovu vstala a bez váhání pokračovala tam, kde večer skončila. V určité chvíli ji překvapilo vlastní zjištění, že v ní není ani stopa vzteku. Nehořela v ní křivda, necítila odpor. Jen mechanicky plnila úkol, jako by šlo o cizí zakázku.
Kolem poledne zazvonila u dveří sestra Lucie Moravecová. Jakmile vešla do kuchyně a uviděla stůl obsypaný krabičkami s jídlem, nevěřícně hvízdla.
„Ty snad chystáš catering,“ uhodila s nadsázkou.
„Je to pro rodinu Rostislava. Na Silvestra.“
„A ty?“ zeptala se Lucie a rozhlédla se po bytě.
„Zůstanu tady. Sama. Mě nikdo nezval, jen si poručili jídlo.“
Lucie si sedla na stoličku a dlouhou chvíli mlčela. Pak si povzdechla.
„Víš… už roky to v sobě nosím. Pamatuješ si vaši svatbu? Tenkrát jsem náhodou slyšela Helenu Šimonovou, jak si u toalet povídá s kamarádkou. Řekla: ‚Rostínek si našel obyčejnou holku. Nevadí, aspoň umí vařit. Do kuchyně ideální.‘“
Šárka ztuhla. Nůž se jí zastavil těsně nad prkénkem.
„A dvanáct let jsi o tom mlčela?“
„Říkala jsem si, že to není moje věc. Promiň,“ přejela si Lucie prsty po kořeni nosu. „Ale když se na to teď dívám, je mi zle. Ty jim to vážně všechno odneseš a Silvestra strávíš sama?“
„Ano,“ odpověděla klidně.
Lucie odešla a dveře za ní práskly.
V sedm večer zazvonil telefon. Helena Šimonová mluvila medovým hlasem.
„Šárinko, napadlo mě, jestli bys nepřidala ještě krevety. A červený kaviár. Je přece Nový rok, budou vážení hosté. Rostislav ti to pak nějak vrátí.“
Nějak. Někdy. Za dvanáct let jí Rostislav Válek neproplatil ani korunu za jídlo na rodinné oslavy.
„Dobře, Heleno Šimonová. Postarám se o to,“ odpověděla.
Položila telefon, sedla si na gauč a zírala před sebe dobrých deset minut. Pak vstala, oblékla si bundu a vyšla ven. V lékárně na rohu koupila dvě lahvičky silného projímadla bez chuti a bez zápachu.
Doma otevřela první krabičku s aspikem. Nakapala tekutinu do vývaru, pomalu promíchala lžící a zavřela víko. Pak přišla na řadu sleď pod kožichem, pár kapek do majonézy. Následoval bramborový salát, mimóza i omáčka k rybě. Její ruce se pohybovaly klidně a přesně, bez zaváhání a bez emocí.