— Vždyť jí vlastně živíme my i její rodiče zároveň! — rozčilovala se Tereza Konečná do telefonu. — Tvůj táta jí platí pronájem bytu, nakupuje jídlo, obléká vnučku… a ty k tomu ještě splácíš její dluhy!
— Teri, — žadonila na druhém konci linky Lucie Hrubá, hlas měla ubrečený a naléhavý, — prosím tě, pomoz mi. Sama víš, v jaké jsem teď situaci, nemám se na koho jiného obrátit. Přísahám, že je to naposledy. Zachraň mě, prosím!
— Lucko, kolikrát jsem tě prosila, abys si už nepůjčovala? — odpověděla ostře Tereza. — Na co vlastně spoléháš? Nemůžu ti pořád posílat peníze, nejsem bezedná studna. Maximálně ti můžu poslat tři tisíce korun. Víc opravdu nemám.
V poslední době se Tereza s manželem hádala čím dál častěji. Roman Martinec totiž zásadně nesouhlasil s tím, že je Lucie stále součástí jejich života.
Podle Romana byla Terezina mladší sestra naprosto nezodpovědná a k ničemu.
Nejvíc ho dráždilo, s jakou samozřejmostí byla Tereza ochotná obětovat i poslední peníze ze společného rodinného rozpočtu, jen aby Lucii znovu pomohla.
Kdykoli se Roman rozčílil, Tereza se ji snažila bránit:
— Romane, nemůžu ji přece nechat na holičkách, když je v průšvihu. Neobrací se na mě jen tak pro zábavu!
— Právě že ano, — vybuchoval Roman. — Zamysli se! Má dítě, nepracuje a nic ji nezajímá, kromě večírků. Visí na krku nám i svým rodičům zároveň.
Tvůj táta jí platí byt, zajišťuje jídlo i oblečení pro malou. A ty ještě vyrovnáváš její dluhy!
— Je to jen dočasné, — zapřísahala se Tereza. — Promluvím si s ní, pomůžu jí najít práci. Prosím tě, nehadej se se mnou. Už jí pomáhat nebudu, slibuju.
Tereza slibovala často, jenže své závazky nikdy nedodržela. Stačilo, aby Lucie zavolala, spustila plačtivý příběh plný neštěstí, a Tereza okamžitě sáhla do peněženky.
I teď, během dalšího telefonátu se sestrou, se snažila najít dost odhodlání, aby konečně řekla ne:
— Lucko, vážně už nic nemám. Kde bych měla vzít dalších dvanáct tisíc? Vysvětluju ti přece, že zvládnu poslat jen tři.
— Něco vymysli, prosím! — naléhala Lucie. — Ty na to máš. Vždyť máte s Romanem spořicí účet, vezmi to odtamtud. Máš k němu přístup. Ten dluh musím hned splatit, už mi začali vyhrožovat.
— To nepřipadá v úvahu, — vyděsila se Tereza. — Roman by udělal strašný skandál, kdyby zjistil, že jsem sáhla na úspory. Omlouvám se, ale tohle ne.
— Tak poslouchej, Teri, — nenechala se Lucie odbýt, — co kdybys zkusila mikropůjčku? Je to přece jednoduché, peníze ti pošlou rovnou na kartu a všechno se dá vyřídit během chvilky.