Iveta to tehdy přešla mávnutím ruky. „Neřeš to, Luci,“ usmála se, i když věděla, že její dcera si po zkušenostech s otcem Terezy Vlachové zvykla být opatrná a lidi si držet od těla.
Rodiče Ivety žili v menším městě zhruba tři sta kilometrů od Prahy. Otec nedávno prodělal mrtvici a maminka dceru prosila, aby na pár dní přijela, pomohla doma a doprovodila tatínka na kontrolu do okresní nemocnice. Iveta si zařídila tři dny volna a původně se chystala jet sama. Radek však její plán rychle změnil.
„Pojedu s tebou,“ prohlásil rozhodně. „Aspoň poznám tvoje rodiče, vezmu na sebe kus práce a ve dvou se všechno zvládne líp.“
Dojalo ji to. Radek si kvůli cestě vzal neplacené volno a večer spolu nastoupili do nočního vlaku. Kupé bylo prázdné, jen pro ně dva. Iveta se usadila dole, Radek si vylezl nahoru a téměř okamžitě usnul. Vymlouval se na probdělou noc nad naléhavou pracovní uzávěrkou.
Návštěva u rodičů proběhla překvapivě hladce. Radek byl k její mamince pozorný, tatínkovi pomohl s cestou k lékaři, opravil rozvrzanou branku na dvoře a bez řečí zašel nakoupit na trh. V kuchyni pak maminka Ivetě šeptala: „To je chlap k nezaplacení, takového si hleď.“ Otec sice moc nemluvil, ale jeho souhlasné přikyvování mluvilo za vše. Tři dny utekly rychleji, než čekala.
Cestou zpátky znovu seděli v nočním spoji. Tentokrát s nimi jela ještě starší dvojice, která vystoupila hned na první větší zastávce. Jakmile se vlak rozjel, Radek si znovu lehl. Tvrdil, že ho práce kolem domu zmohla a na fyzickou dřinu není zvyklý.
Iveta zůstala bdělá. Dívala se z okna na mihotavá světla ospalých vesnic a hlavou jí probleskovala myšlenka, že se věci možná konečně dávají do pořádku. Když hodiny ukazovaly kolem druhé ráno, otevřely se dveře kupé. Vešla žena snědé pleti, s tmavými vlasy spletenými do copu, v dlouhé sukni a pestré halence. Cikánka.
Ivetu okamžitě polilo napětí. Podobným setkáním se vždy snažila vyhnout, protože věštkyně většinou chtěly peníze, slibovaly zázraky nebo naopak strašily neštěstím – a tahle noc zjevně ještě neskončila.