Kateřina Sedláčková vyšla z bytu a pečlivě zamkla dveře. Dochvilnost jí nikdy nebyla vlastní – zpoždění ji provázelo celý život. Manžel jí to pravidelně vyčítal, ale co měla dělat? Taková prostě byla. A upřímně, Tadeáš Růžička si na to za ta léta už dávno zvykl.
Horší to bylo se tchyní. Ta si nikdy nenechala ujít příležitost rýpnout. „Kateřino, tys zase někde zapomněla hlavu?“ slýchávala často.
Kateřina si v duchu povzdechla. Na oslavu výročí rodičů svého muže se jí vůbec nechtělo. Navíc měla dorazit sama. Jenže Tadeáš byl na pracovní cestě a ignorovat rodinnou událost nepřipadalo v úvahu. Rozhodla se tedy, že tentokrát vyrazí raději dřív. Jinak by se místo klidného, nenápadného posezení stala terčem hromadných poznámek o své nešikovnosti a věčném chaosu.
Dárky naložila do auta s pocitem, že se opravdu snažila. Pro tchyni vybrala moderní planetární mixér, aby se už nemusela dřít s těstem ručně. Tchán dostal novou rybářskou udici, pořádný kousek. Výdaje byly citelné, musela šetřit sama na sobě, ale stálo jí to za to.
I po dvaceti letech se totiž Kateřina stále snažila získat si přízeň rodičů svého muže, přestože se jí to dosud nikdy úplně nepodařilo. Usedla za volant, kabelku hodila na sedadlo spolujezdce a nastartovala. V hlavě si opakovala plán: přijet, popřát, předat dárky. Chvíli slušně posedět u stolu, ideálně se vyhnout rozhovorům s tetou Beátou Doležalovou, která se neustále vyptávala na děti – téma, které bylo pro Kateřinu bolestivé – a pak se co nejdřív vytratit s nějakou rozumnou výmluvou.
Cesta k venkovskému domu vedla krásnou krajinou, ale Kateřina ji téměř nevnímala. Nervózně bubnovala prsty o volant a přemýšlela, jak nešťastně zvolila barvu šatů. Světle růžová jí ubrala barvu v obličeji a přidala roky. „Proč jsem si nevzala ty modré?“ honilo se jí hlavou.
Dorazila překvapivě rychle, za půl hodiny. Až příliš brzy. Představa, že by se hned vrhla mezi příbuzné, ji nelákala. Chvíli tedy zůstala sedět v autě a bezmyšlenkovitě projížděla sociální sítě. Jenže odkládat to donekonečna nešlo. Pokud teď nevystoupí, všechna snaha přijde vniveč. Kateřina se nadechla, otevřela dveře a vystoupila z auta, připravená vzít dárky a zamířit k domu.