Kateřina Sedláčková se v té chvíli pevně rozhodla, že jim nedá sebemenší náznak toho, co právě zjistila. Ať klidně žijí v domnění, že je slepá a důvěřivá. Ať si užívají pocitu, že mají vše pod kontrolou. Přesně takovou ji vždy považovali – za jednoduchou, lehce manipulovatelnou. Tu masku si ponechá. Mezitím však začne jednat po svém a najde cestu, jak ochránit dům i lidi, na kterých jí záleží.
Musela sebrat všechny síly, aby potlačila vnitřní napětí. Na rty si nasadila zdvořilý úsměv a vstoupila do obýváku, jako by se nic nestalo.
„Ahoj všichni, omlouvám se za zpoždění, silnice byly dneska šílené,“ pronesla lehkovážným tónem.
„Katuško, pojď dál, už jsme si mysleli, že nepřijdeš,“ zvolala Beáta Doležalová přeslazeným hlasem, který Kateřině zněl falešněji než kdy dřív.
Celý večer sehrála svou roli dokonale. Přikyvovala, usmívala se, občas souhlasně poznamenala něco bezvýznamného. Přitom si ale každé slovo a každý pohled ukládala do paměti. Jakmile se vrátila domů, neváhala ani minutu a zavolala Kristýně Modrýové, své dlouholeté přítelkyni a zkušené právničce. Otevřeně jí popsala všechno, co vyslechla.
„Kateřino, není to jednoduché, ale rozhodně to není prohraný boj,“ uklidňovala ji Kristýna. „Beáta je sice vychytralá, jenže právo stojí na tvé straně. Závěť je sepsaná správně a její zpochybnění nebude snadné. Klíčové je jednat rychle a mít dobrého advokáta. Doporučím ti jednoho špičkového odborníka, jmenuje se Vladimír Bílý. Zavolej mu hned zítra.“
Už následující den se Kateřina s advokátem sešla. Vladimír Bílý šel rovnou k věci. „Vyhlídky jsou velmi slušné, ale nesmíme ztrácet čas. Musíme doložit, že vaše babička byla při sepisování závěti plně při smyslech. A připravte se na to, že protistrana sáhne k nečistým praktikám. Musíme je vždy o krok předběhnout.“
Další týdny se proměnily v nekonečný kolotoč schůzek, telefonátů a shánění svědectví. Kateřina byla překvapená, kolik lidí bylo ochotných se jí zastat. Mezitím se příbuzní snažili všemi možnými způsoby uškodit – šířili pomluvy, očerňovali ji před okolím a vyvíjeli tlak na Tadeáše Růžičku, aby se domu vzdal. Ten se však ukázal být mnohem pevnější, než očekávali.
Soudní řízení se táhlo dlouhé měsíce. Protistrana dokonce předložila falešný lékařský posudek, ale Vladimír Bílý jejich lež krok za krokem rozložil. Rozhodnutí soudu nakonec padlo jednoznačně ve prospěch Kateřiny a Tadeáše.
Od té doby s příbuznými přerušili veškeré kontakty. Pro Kateřinu tím jedna kapitola skončila – a jiná, klidnější, mohla konečně začít.