Jenže klid trval sotva do druhého dne.
Hned ráno jí zazvonil mobil a na displeji se objevilo otcovo jméno. Karolína sotva stačila přijmout hovor a už se na ni valil proud rozhořčených slov. Rostislav Kučera neplýtval úvodem ani zdvořilostí, křičel, ptal se, co to má znamenat, jaké manželství si to vymyslela a co má asi říct lidem v práci, když s ní zjevně počítají. Přikázal jí, ať okamžitě přijede domů, protože si prý musí vážně promluvit, a mimochodem dodal, že Sebastian Modrý se na ni znovu ptal a že takového muže by jednou mohla hořce litovat, že odmítla.
Karolína se nadechla a snažila se znít klidně, i když se jí třásl hlas. Omlouvala se, připomněla, že je přece jeho dcera a rozhodla se sama, stejně jako on vždycky. Vymluvila se, že teď nikam jet nemůže, že jí není dobře od žaludku a že to přece maminka už říkala. Nakonec se pokusila hovor ukončit s výmluvou na špatný signál a telefon típla.
Ještě však zaslechla poslední, výhružně klidnou větu: když nemůže ona, přijedou oni. A mimochodem, jak se vlastně jmenuje ten její „manžel“, se kterým si prý o všem rád promluví osobně.
Karolína si bezmocně povzdechla. V duchu nadávala osudu i sama sobě. Proč mají všichni ostatní normální rodiče a ona musí řešit tohle? Myslela si, že si vymyslí historku a získá aspoň pár týdnů klidu, a místo toho si zadělala na ještě větší průšvih. Teď musela rychle vymyslet, jak z té šlamastyky ven.
Nápad se objevil téměř okamžitě. Přátel měla dost, jenže čím déle o tom přemýšlela, tím jasnější jí bylo, že nikdo z nich by do takového divadla nešel. A pak ji napadla jediná reálná možnost.
Na škole byl kluk, který se kolem ní točil už celé roky. Každý věděl, že Tomáš Kratochvíl je do Karolíny beznadějně zamilovaný, jenže ona mu nikdy nedávala žádnou šanci. Upřímně řečeno, nepřitahoval ji vůbec ničím. Byl hubený, nevýrazný, s věčným náznakem vousů, které by si spíš měl oholit, a s trochu hloupým úsměvem, který se mu objevil na tváři pokaždé, když ji potkal. Ve škole nijak nevynikal, přednášky často vynechával a dodnes nechápala, jak vlastně dokázal dostudovat.
Přesto byl ideálním kandidátem. Ona si byla jistá, že souhlasí.
Vzala telefon a vytočila Tomáše Kratochvíla.
O tři dny později zazvonil zvonek u dveří. Když je Karolína otevřela, stála tam s rodiči a vedle ní nesměle postával hubený mladík v teplákách. S nuceným úsměvem je pozvala dál a klidným hlasem pronesla, ať se seznámí: tohle je Tomáš, a Tomáši, tohle je moje maminka Jaroslava Králová a tatínek Rostislav Kučera.