Karolína je s vlídným úsměvem znovu představila a snažila se odlehčit atmosféru. Pobídla všechny ke stolu a poznamenala, že oběd je hotový, protože s Tomášem toho dnes navařili víc než dost.
Rostislav Kučera si ji přeměřil lehce podezíravým pohledem. „Vy dva spolu vaříte? Pokud si dobře pamatuju, ty jsi se kuchyni vždycky spíš vyhýbala.“
Karolína se zasmála a bez váhání odpověděla, že to vůbec nevadí, protože její Tomáš vaří tak skvěle, že ona to vlastně ani umět nemusí.
Jaroslava Králová nadzvedla obočí a s jemnou ironií se zeptala, co dalšího ten její vyvolený vlastně dokáže.
„Úplně všechno, mami,“ pronesla Karolína klidně. „Právě proto jsem si ho vzala.“
Rostislav poklepal prsty o stůl a zavrtěl hlavou. „To už jsme pochopili. Když už navíc čekáte dítě… Ale zajímalo by mě, z čeho chcete žít.“
Tomáš nezaváhal a ujal se slova. Slušně, ale sebejistě vysvětlil, že pracuje v místním automobilovém závodě ve svém oboru a má stabilní a slušný příjem. Dodal, že se o manželku i budoucí rodinu dokáže postarat.
V očích Karolínina otce se objevil zájem. Sám totiž strávil v továrně celý život, a tak se okamžitě pustil do rozhovoru. Nejprve rozebírali výrobu a provoz, později Tomáš začal vyprávět i o sobě. O sestře, která už má malé dítě, o mamince pracující jako účetní v závodě i o otci, jenž vede jednu z dílen. Zmínil i to, že u nich v rodině je práce v automobilovém průmyslu tradicí, a právě proto si zvolil studium dopravy.
Karolína poslouchala s otevřenými ústy. Teprve teď jí docházelo, že Tomáš nebyl jen věčný absentér, jak si myslela, ale že celou dobu poctivě pracoval. Mluvil s takovým zaujetím, že ho najednou viděla úplně jinýma očima.
Jaroslava se k ní naklonila a tiše poznamenala, že teď už její rozhodnutí chápe, protože takového slušného kluka by si přála pro každou dceru.
Rostislav s Tomášem mezitím pokračovali v hovoru a nemohli se od sebe odtrhnout. Když se nakonec chystali k odchodu, otec mu pevně stiskl ruku a řekl, ať na Karolínu dává pozor. Přiznal, že i když svatba proběhla potají, teď je o dceru klidnější, a pozval je k nim na návštěvu.
Jaroslava Karolíně pošeptala, že těhotenství jí neuvěřitelně sluší a že zbytečně měla strach — Tomáš na jejího otce udělal velký dojem.
Jakmile se za rodiči zavřely dveře, Karolínu zaplavil zvláštní pocit prázdna. Najednou nevěděla, co dál. Tomáš si její rodiče získal a lež o dítěti visela ve vzduchu čím dál těžší… a ona tušila, že jednoduché řešení neexistuje.