Karolína si v duchu vyčítala vlastní zbrklost. Připadala si pošetilá, že s tátou dřív nepromluvila otevřeně a v klidu. Vždyť dokonce sám naznačil, že by pomohl vyřídit všechny formality kolem studia, zvlášť když Tomáš rodičům s vážnou tváří namluvil, že Karolína nastoupí pracovat do jejich závodu.
Tomáš zatím stál opodál, usmíval se a pozoroval ji. Pak se k ní naklonil a s lehkostí pronesl, že má opravdu skvělé rodiče. Mimoděk dodal, že se dnes večer kousek odsud koná zajímavý koncert, a zeptal se, jestli má ráda hudbu. Navrhl, aby tam zašli společně.
Karolína sama sobě nerozuměla. Všechno, co ten den Tomáš říkal, jí znělo příjemně. Dokonce i on sám se jí líbil víc než kdy jindy, jako by před ní nestál ten samý muž, kterého znala dřív, ale někdo úplně nový.
Na koncert nakonec opravdu vyrazili a po jeho skončení se ještě dlouho toulali městem. Nejdřív probírali melodie a dojmy z vystoupení, později se řeč stočila k rodinám. Tomáš se svěřil, že jeho rodiče byli vždy přísní, hlavně otec, kterému vadily jeho slabší známky. Vysvětloval, že pomáhal sestře, protože její partner měl potíže, a že rodiče jejich vztahu nepřáli. Kvůli práci na noční i denní směny často nestíhal školu, ale v praxi se prý naučil víc než z učebnic. Prostě se to tehdy tak sešlo.
O měsíc později Tomáš Karolínu požádal o ruku.
Kdyby jí někdo půl roku předtím tvrdil, že si vezme Tomáše Kratochvíla, vysmála by se mu. Teď ale cítila ryzí štěstí.
Vzpomněla si na babiččina slova. Ta ji vždy s úsměvem varovala, že Karolína má bujnou fantazii a dokáže si vymyslet i nemožné scénáře. Smála se a říkala, ať s těmi výmysly opatrně, protože by se jednou mohly splnit. A skutečně – Karolína s Tomášem se vzali a brzy poté uspořádali svatbu pro rodiče a přátele.
Karolínina maminka měla jen jednu starost: podle výpočtů se zdálo, že dcera těhotenství přenáší. Karolína ji ale uklidňovala, že i to se někdy stává.
Nakonec vše dopadlo dobře. Narodila se Eliška Roubíková – velká, baculatá, krásná a naprosto zdravá holčička.
Tak si Karolína svým způsobem sama vytvořila vlastní štěstí. Rodiče zbožňují zetě i vnučku, a není se čemu divit. Vždyť každý rodič si přeje jediné: aby jeho dítě bylo šťastné.