…rodinou v pravém slova smyslu. Netrávíme spolu čas, nespíme v jedné ložnici, máme oddělené životy, jestli tě to zajímá,“ pokračoval bez emocí. „Přesto ji nemohu nechat samotnou. Je to matka mé dcery a kvůli ní musím vydržet a snažit se. V našem případě nevěra nic neřeší. Alenu teď trápí hlavně peníze, pravděpodobně měla na mysli právě to.“
„Řekla to jasně. Chce se rozvést,“ namítla Kristýna Čermáková.
„To je skoro komické,“ pousmál se Radovan Král hořce. „Třináct let jsem všechno platil já. A stačilo pár měsíců, kdy jsem nemohl okamžitě splnit každé přání, a jsme tady. Každopádně rozvod nebude. O tom se nebavíme. Řekni mi něco jiného — miluješ mě?“
„Vždyť to víš,“ odpověděla tiše, s pohledem sklopeným k zemi.
„Tohle není odpověď.“
Chvíli mlčela, pak se nadechla. „Už jen pár hodin bez tebe mi připadá nesnesitelných. Nedokážu se rozptýlit prací ani ničím jiným, pořád na tebe myslím. Často tě kreslím — tebe samotného nebo nás dva. Stačí mi žít s tím pocitem. Vybavuju si tvé rysy, pohyby, doteky, objetí, když jsi daleko. Milovala jsem naše klidné dny, tiché debaty, dlouhé hovory i jemnou péči. To, jak mě objímáš v autě a nechceš mě pustit, než odejdeš do práce. Potřebuju tě držet za ruku, poslouchat tě, starat se o tebe a vědět, že cítíš totéž. Vidět tě, líbat, být blízko — jen tehdy mám pocit, že skutečně žiju. Jenže to všechno už ztratilo smysl.“
„Neztratilo,“ řekl klidně. „Můžeme žít všichni čtyři. Ty budeš se mnou v mé ložnici, všechno zůstane jako dřív, jen oficiálně pod jednou střechou. Staneš se mou ženou. Mou druhou ženou.“
Kristýna ztuhla. „A co Alena? Vždyť jsi říkal, že k rozvodu nedojde. Já… tohle si neumím ani představit.“
„Je to jednoduché,“ mávl rukou. „Alena se bude starat o dceru, bude s námi bydlet, budeme fungovat společně. Poznáte se líp a zjistíte, že máte spoustu společného. Když budu dlouho v práci, nebudeš sama — moje žena ti bude oporou, skoro jako sestra. Finanční problémy vyřeším nejpozději do Nového roku, to ti garantuju. Tak co, souhlasíš?“
„Ne,“ odpověděla Kristýna pevně. „Tohle není láska. Někdo v tom možná vidí vášeň a vzrušení, ale mně to připadá jako nemocná závislost. Chybí tomu čistota i opravdová blízkost. Je v tom jen napětí a nekonečné trápení, po kterém vždy přijde prázdno. Chápu, že vášeň dokáže smazat hranice, ale láskou to nazvat nedokážu. Láska je péče, úcta a rovnost, ne bolestné pouto. Můžeš tomu říkat, jak chceš, pro mě má láska jinou podobu. Žádná intenzita emocí nenahradí upřímnou blízkost a vzájemnou podporu. Nehodlám tě s nikým sdílet a žít v zamotaném trojúhelníku. Takhle to být nemá a já to nechci. Léto skončilo, blíží se podzim. Prosím, odejdi a nevracej se.“
Radovan Král odešel. Ještě dlouho poté cítila Kristýna hořkost rozchodu. Připoutala se k muži, kterého si ve skutečnosti sama vytvořila ve své představě. Omyl ale patří k životu a čas dokáže zahojit i hluboké rány. Pomalu se vrátila ke svému světu, s tichou vírou, že skutečná láska ji jednou teprve potká.