„…tak jí to řekni, ať se vrátí k sobě domů. Ať si ji tam řeší její vlastní. My si pak konečně budeme žít po svém. Víš, mně se uleví, až budete od sebe.“
Ivana Tesařová už další slova nevnímala. V uších jí hučelo a srdce jí tlouklo tak silně, až ji bolelo na hrudi. Takže takhle to je? On ji jen snáší? Čeká, až sama odejde, aby nemusel nic vysvětlovat? Na okamžik se jí podlomila kolena, ale zapřela se o zeď a narovnala záda.
Teď jí to došlo. Proto se vyhýbal dětem. Proto pokaždé změnil téma, když o nich začala mluvit. Samozřejmě. Proč by si s ní plánoval rodinu, když z ní potřeboval jen peníze?
Ivana nikdy neměla hluboko do kapsy. Zastávala slušně placenou pozici a byla na to hrdá. Nikdy ji ale nenapadlo, že by finance měly hrát mezi dvěma lidmi zásadní roli. Nechtěla být ženou, která partnerovi vyčítá každou korunu nebo se stydí koupit mu dárek. Teď se jí před očima začaly míhat všechny situace, kdy Radimovi bez váhání pomohla.
Když zatoužil po změně zaměstnání a přihlásil se na rekvalifikační kurzy, zaplatila je bez mrknutí oka. Nebyla to malá částka, ale brala to jako investici do jejich společné budoucnosti. Dovolené? Ty zařizovala i hradila převážně ona. A Radim pokaždé utrousil poznámku, že je to zbytečně nákladné.
Tehdy to brala jako obyčejnou opatrnost. Teď jí docházelo, že v těch slovech bylo něco jiného – náznak, že si nemůže dovolit víc. Že na dražší restauraci nebo lepší hotel „nemá“. A ona, aby mu udělala radost, ochotně připlácela.
Před půl rokem začali s rekonstrukcí bytu. Většina výdajů šla z jejího účtu. Radim brblal, že by stačilo levnější řešení. Ivana však toužila po hezkém a útulném domově.
A auto… při té vzpomínce sebou trhla. Jak dlouho ho přemlouvala, než souhlasil s koupí. Tvrdil, že je to nad jejich možnosti. Nabídla se, že vezme úvěr na sebe. Naštěstí k tomu nakonec nedošlo. A drobnosti? Nový mobil k narozeninám. Luxusní hodinky k výročí svatby. Večeře v restauracích, které téměř vždy platila ona.
V krku ji pálilo. Všechno to dělala z lásky. A on si jen pohodlně žil na její účet.
Beze slova se otočila a zamířila do ložnice. Oči se jí zalily slzami, ale zarputile je potlačovala. Uvnitř ní to vřelo. Když vytahovala kufr ze skříně, třásly se jí ruce. Začala do něj bezmyšlenkovitě házet oblečení, aniž by řešila, jestli se pomačká. Záleželo jí jen na jediném – co nejrychleji odejít z tohohle domu.
Kroužek, který jí Radim navlékl při svatbě, stáhla z prstu a položila na noční stolek.