Prsten nechala ležet tam, kde ho odložila. Ať si ho Radim Martinec klidně vezme zpátky. Pro ni to nebyl symbol lásky, ale jen připomínka lži, kterou už dál nehodlala snášet.
Kufr vytáhla do předsíně a přehodila si přes ramena kabát. Vtom se ze dveří kuchyně objevila Ludmila Kolářová s tácem v rukou. Když spatřila Ivanu Tesařovou se zavazadlem, zarazila se uprostřed kroku.
„A to jdeš kam?“ pronesla tónem, v němž nebyl ani náznak překvapení – spíš škodolibé uspokojení.
Ivana k ní zvedla pohled. Byl prázdný, unavený, bez jiskry.
„Domů,“ odpověděla stručně.
Tchyně odložila tác na komodu. „Vždyť jste přijeli teprve včera.“
„Radim to tady určitě zvládne i beze mě. Vyřiďte mu, že odcházím.“
Nečekala na reakci. Odemkla, otevřela dveře a vyšla ven. Chladné ranní ovzduší ji udeřilo do tváře a trochu ji probralo. Zhluboka se nadechla, jako by se po dlouhé době konečně mohla nadechnout naplno. Vytáhla telefon a objednala si taxi.
Jakmile se za ní zavřely dveře auta, přestala své emoce držet na uzdě. Slzy jí tiše stékaly po tvářích. Nevzlykala, jen bezhlesně plakala a hleděla z okna. Řidič ji několikrát zkontroloval ve zpětném zrcátku, ale mlčel. A za to mu byla vděčná.
Když dorazili k jejímu domu, cítila se zvláštně prázdná. Jako by v ní něco definitivně dohořelo. Zaplatila, vystoupila a pomalu zamířila ke vchodu. Každý krok byl těžký, přesto věděla, že dělá správnou věc.
Hned následující den podala žádost o rozvod. Bolelo to? Samozřejmě. Zrada vždycky bolí. Bylo jí to líto? Ano. Investovala do toho vztahu roky, energii i peníze. Ale sebeúctu si vzít nenechá. Nenašla se přece někde na smetišti, aby se nechala využívat.
Radim jí ještě dlouho telefonoval. Prosil, vysvětloval, hledal výmluvy. Snažil se všechno obrátit v žert nebo nedorozumění. Možná by mu kdysi uvěřila. Kdyby na vlastní uši neslyšela, co slyšela. Jenže realitu už nešlo odestát.
Svět se kvůli jednomu muži nezhroutí. Mužů je dost a ona si časem najde takového, s nímž vybuduje skutečný domov, ne jednostranný závazek. Jedno však věděla jistě – živit dalšího dospělého člověka už nikdy nebude.