Nepohádali se vlastně nikdy doopravdy. Pokud mezi nimi přeskočila jiskra, šlo jen o drobnosti, které vyšuměly stejně rychle, jako vznikly.
Jenže čas běžel dál a Radim Králík se stále častěji vracel k tématu rodiny. Mluvil o tom, že by si přál dceru nebo syna, a pokaždé se mu při tom rozzářily oči. Tereza Malíková si už dávno dokázala představit, že bude maminkou. Přesto ji začala svírat nejistota – co když každodenní starosti a společné bydlení v bytě jeho matky jejich vztah promění? Co když se z lehkosti, kterou teď žili, stane napětí? Ivanu Křížovou osobně ještě neznala, ale z Radimových vyprávění si ji vyskládala jako ženu v letech, pečlivě upravenou, avšak přísnou, trochu hašteřivou a až příliš všetečnou.
Čím déle o tom přemýšlela, tím víc ji svíral neklid.
Svatbu se rozhodli uspořádat v jídelně podniku, kde oba pracovali. Bylo to tam obvyklé – slavily se tam narozeniny, výročí i jiné významné okamžiky. Většina jejich přátel byli kolegové ze závodu, takže místo dávalo smysl. Příbuzných neměli mnoho, a tak se zdálo rozumné zvolit variantu, která nebude zbytečně nákladná, ale přesto důstojná.
Radim se však zmínil, že jeho maminka z toho nadšená není.
Představovala si komornější oslavu někde v centru města, v příjemné restauraci, jen s úzkým okruhem nejbližších. Finančně by to prý vyšlo podobně, ale působilo by to slavnostněji a pro ni by bylo jednodušší se tam dopravit. Koneckonců novomanželé měli po svatbě bydlet právě u ní.
Terezu to na okamžik zamrzelo, ale Radim ji hned uklidnil.
„Neboj, všechno je v pořádku,“ usmál se. „Maminka uznala, že se bereme my dva, ne ona. Takže je jen na nás, kde to oslavíme a koho pozveme.“
Tereza mu úsměv oplatila, přesto v ní hlodala pochybnost, zda společné bydlení s Ivanou Křížovou bude skutečně tak bezproblémové, jak si Radim představuje.
Když ji nakonec přesvědčil, že je nejvyšší čas se s maminkou osobně seznámit, čekalo ji překvapení. Ivana Křížová vůbec nepůsobila tak, jak si ji Tereza vysnila ve svých obavách. Nebyla jen upravená – vypadala svěže, téměř mladistvě, a vítala ji s otevřeným úsměvem. Tereza si oddychla. Možná si opravdu dělala starosti předčasně.
Na svatbě pak Ivana všechny dojala, když novomanželům přednesla přání ve verších. A když si po jejich prvním tanci Radim vyžádal k tanci svou maminku, mnohým zvlhly oči – byl to něžný a upřímný okamžik.
Byt, do něhož se měli nastěhovat, byl skutečně prostorný. Radimův otec, Miroslav Beneš, byl o dost starší než jeho žena a až do posledních dnů učil na technické škole. Tvrdil, že chlap nemá zahálet doma, dokud mu slouží síly. V domácnosti však měla hlavní slovo Ivana.
„Terezko, mám takovou radost, že jste se s Radimem vzali,“ prohlásila srdečně hned první večer. „Budeme tu spolu ve třech a určitě si budeme rozumět, viď? Mimochodem, všimla jsem si, že skoro nejíš maso. To není dobře. Ženy bez masa rychleji stárnou, věř mi. A neposlouchej ty vyhublé vegany. Ať si popíjejí svoje smoothie – vždyť to vypadá jako zakalená voda z rybníka. Fuj, to je opravdu hrůza.“