A tím však její dobře míněné rady rozhodně neskončily.
Každé ráno, sotva se Tereza chystala vyrazit do práce, poslouchala přednášku o škodlivých účincích magnetických bouří a o tom, jak ovlivňují lidský organismus. Večer se zase téma stočilo k nutnosti pravidelných lékařských kontrol a preventivních prohlídek. Ivana Křížová byla přesvědčená, že bez důkladné péče o zdraví člověk dlouho nevydrží, a tuto myšlenku opakovala s železnou vytrvalostí.
Den co den vařila hutné vývary, které by postavily na nohy i maroda, a mezi krájením zeleniny dokázala Tereze detailně vysvětlit, jaký přípravek nejlépe odstraní skvrny z ložního prádla. Jednu takovou totiž objevila, když prádlo viselo na sušáku, a okamžitě si vzpomněla na „zázračný prostředek“, jenž prý funguje naprosto spolehlivě.
Po čase ji začalo znepokojovat i to, že Radim s Terezou zatím nemají potomka. Věděla, že spolu chodili dlouhé roky a každé léto vyráželi společně na dovolenou.
„Terezko, jak je možné, že ještě nemáte dítě?“ spustila jednou důvěrným tónem. „Možná by si měl Radim nechat udělat vyšetření. V jejich rodině to prý nebylo úplně bez problémů. Mezi námi – jeho tatínek měl zdravotní potíže a Radim se nám narodil až pět let po svatbě. Muže je potřeba hlídat, oni k doktorům nechodí rádi. Zanedbávají se, a pak bývá pozdě.“
Tereza si jednoho večera povzdechla před manželem: „Víš, některé věci říká rozumně, to jí neberu. Ale poslouchat to od rána do večera je nad moje síly. A představ si, že by s námi chtěla jet i na dovolenou. Prý už dlouho nikde nebyla a nemá s kým. Umíš si to představit?“
Radim se pousmál. „Varoval jsem tě. Máma vždycky potřebovala někoho, o koho by se starala. Dřív to byl táta, pak já. Její přehnaná péče je mi důvěrně známá. A teď ses do jejího zorného pole dostala ty.“
Tereza se zamyšleně procházela po pokoji. Kupodivu jí tchyně nebyla nesympatická. Jen ta neustálá pozornost byla občas vyčerpávající. A možná to všechno mělo jednoduché vysvětlení – Ivana vlastně nikoho neměla. Žádný vlastní život, žádné zájmy mimo rodinu.
„Myslím, že bych věděla, jak na to,“ pronesla náhle.
„To jsem zvědavý,“ zvedl obočí Radim pobaveně. „Snad ji nechceš poslat do domova důchodců? To bychom si ještě pěkných pár let počkali.“
„Ty máš ale smysl pro humor,“ okřikla ho se smíchem. „Kdyby tě slyšela! Ne, napadlo mě něco jiného. Pamatuješ si, jak na naší svatbě tančila s mým strýcem Miroslavem Benešem? Je už dlouho sám, teta Alena Koutná od něj odešla. Byla dost rázná a on je spíš klidná, laskavá povaha. Dokonce mu vyhovovalo, že ho někdo vede. Co kdybychom je dali víc dohromady? Třeba by maminka měla komu věnovat svou energii. A všichni bychom si oddechli. Co ty na to?“
Sama se nad tím nápadem rozesmála.
Radim chvíli přemýšlel a pak přikývl. „Proč to nezkusit? Za pokus nic nedáme.“
Shodou okolností se blížil prodloužený víkend a oba měli naplánovaný třídenní výlet. A právě tehdy dostali nápad, jak svou malou seznamovací akci nenápadně zorganizovat.