Nakonec Radim navrhl své mamince Ivaně Křížové, aby se k nim na výlet připojila. Tereza Malíková mezitím oslovila svého oblíbeného strýce Miroslava Beneše, který žil už dlouho sám a většinu času trávil mezi knihami. Pozvala ho, aby si s nimi vyrazil odpočinout a změnil prostředí. Miroslav neváhal ani chvíli – už roky ho nikdo nikam nepozval, a tak nabídku přijal s upřímným nadšením.
Společné tři dny předčily očekávání všech zúčastněných. Procházky po neznámých místech, večerní posezení i lehce dobrodružná atmosféra udělaly své. Miroslav Beneš, dobrosrdečný, trochu nepraktický snílek, který uměl zpaměti citovat krásné verše, se od Ivany téměř nehnul. Obdivoval její rozhled, rozhodnost i schopnost mít věci pevně v rukou. Bylo zřejmé, že by pro ni udělal cokoli.
A Ivana? Ta si zjevně užívala, že má po svém boku muže, který ji poslouchá, váží si jí a dává jí najevo obdiv. Po návratu domů už spolu trávili tolik času, že si jeden bez druhého nedokázali představit den.
Miroslav konečně našel partnerku, která mu byla oporou a zároveň ho jemně usměrňovala v praktických věcech. Ivana zase objevila nový smysl života – vedle něj znovu cítila radost, energii a chuť plánovat budoucnost.
Netrvalo dlouho a Ivana jednou večer pronesla:
„Radime, Terezo, s Mirkem jsme se rozhodli, že bychom rádi měli svatbu. A napadlo nás, že bychom ji uspořádali ve vaší závodní jídelně. Myslíš, že by se to dalo zařídit?“
Miroslav se usmál a doplnil ji:
„Tam jsme se přece poprvé pořádně dali do řeči. A náš první tanec byl právě tam, že ano, Ivanko?“
Při pohledu na svou nastávající se mu rozzářily oči.
Radim s Terezou si vyměnili potěšené pohledy a téměř současně odpověděli:
„To je skvělý nápad! Samozřejmě to domluvíme. V té jídelně už slavilo spoustu lidí – svatby, výročí, oslavy. Říká se, že kdo tam začne novou etapu života, tomu to vydrží. Je to takové naše šťastné místo.“
Svatba proběhla ve veselé a srdečné atmosféře. Miroslav s Ivanou téměř neslezli z parketu a bylo vidět, že jsou spolu opravdu šťastní.
Krátce po obřadu si Ivana vzala Radima stranou.
„Nebude ti vadit, když se přestěhuji k Mirkovi?“ zeptala se jemně. „Budeme bydlet u něj za městem. Třeba se časem dočkáme i vnoučat. Ale kdykoli budete něco potřebovat, jsme tu pro vás.“
Uběhl rok a Radimovi s Terezou se narodil syn Matyáš Hrubý.
Ivana malého Matyáše zbožňuje, jenže ví, že má milující rodiče, kteří se o něj postarají. A její Miroslav? Je oddaný manžel, laskavý člověk, který kromě ní vlastně nikoho nemá. Potřebují se navzájem.
Ivana už se necítí osamělá. Má po svém boku muže, za kterým stojí – a který stojí při ní.