„Navrhujeme, aby byl dům uznán výlučným majetkem mé klientky,“ pronesla klidně moje advokátka Renata Čermáková a položila na stůl složku s dokumenty. „Počáteční vklad pocházel z prostředků Pavly Moravecové, získaných prodejem zděděné nemovitosti. Veškeré doklady přikládáme.“
Právník Radima Bílého vyskočil ze židle. „Nesouhlasím! Nemovitost byla pořízena za trvání manželství, tudíž spadá do společného jmění!“
Soudkyně k němu zvedla oči. „Můžete doložit finanční podíl vašeho klienta?“
„No… část příjmů nebyla oficiálně vykazována…“
„Takže bez písemných důkazů,“ shrnula suše. „Zatímco žalovaná je předložila. Dobře. Hypotéka stále běží?“
„Ano,“ přikývla Renata. „Žádáme o přibrání zástupce banky a vypracování znaleckého posudku.“
„Vyhovuje se. Jednání se odročuje.“
Na chodbě mě Radim dostihl. „Pavlo, co to má znamenat? Měli jsme přece dohodu!“
„Jakou dohodu?“ otočila jsem se k němu. „Že se odstěhuješ a uspořádáš si svatbu v mém domě?“
Tereza Tomášeková k nám přiběhla, rozrušená. „Radime, co se děje? Vždyť máme obřad za měsíc!“
„Terezo, počkej u auta,“ zasyčel.
„Ne! Chci vědět, proč to protahuje! Všechno už je objednané!“
Podívala jsem se na ni. „Co přesně máte naplánováno, slečno? Hostinu na mé zahradě? Pod obloukem z mého šeříku?“
„Na vašem?“ odfrkla si. „To ještě není jisté.“
„Právě proto tu jsme. Na rozdíl od vašeho snoubence mám všechny papíry v pořádku.“
Doma seděl u stolu Vít Moudrý. „Tak co?“
„Odročeno. Bude se dělat posudek.“
Chvíli mlčel, pak opatrně: „Je pravda, že táta chtěl mít svatbu… tady?“
„Ano, je to tak.“
Vydechl. „To je síla. Neměla bys projít ještě nějaké dokumenty? Třeba něco chybí.“
„Víťo! Rekonstrukce, zahrada… platila jsem dělníky, nakupovala stromky…“
„Tak to najdeme.“
Prohrabali jsme komoru. Ve starých krabicích jsme objevili smlouvu se stavební firmou i účtenky ze zahradnictví. Malý poklad.
Dva týdny uběhly rychle. Radim mi neustále volal. „Domluvme se. Co chceš?“
„Spravedlivé řešení.“
„Dobře, vezmi si dvě třetiny. Jen to uzavřeme.“
„Tereza je těhotná,“ dodal po chvíli.
„Chápu, proto ten spěch. Gratuluju. Ale tohle je vaše věc.“
Požádala jsem Renatu, aby do návrhu zahrnula i náhradu nemajetkové újmy za nevěru.
Druhé stání probíhalo v květnovém dusnu. Znalec četl závěr: „Na základě předložených dokladů činí osobní investice paní Moravecové sedmdesát osm procent hodnoty nemovitosti. Úpravy pozemku byly financovány výhradně z jejích prostředků.“
Radim zbledl. Tereza mačkala kabelku, až jí zbělaly klouby.
Na chodbě po jednání vypukla hádka.
„Děláš to schválně!“ křičela na něj Tereza. „Ty se nechceš ženit!“
„Uklidni se…“
„Jak uklidni? Svatba je v troskách! Šaty zaplacené, hosté pozvaní! Co řeknu rodičům? To je ostuda!“
„Kam bychom šli?“ bránil se.
„Do tvé pronajaté garsonky?“
Prošly jsme kolem nich s Renatou.
„Zdá se, že v ráji nastaly komplikace,“ poznamenala tiše.
„Může si za to sám,“ odpověděla jsem. „Neměl slibovat zámky na obloze a ještě mi omlacovat o hlavu můj vlastní dům.“