Karolíně Kratochvílové se udělalo nevolno hned po příchodu do práce. Nejprve ji přepadla prudká vlna nevolnosti a vzápětí se jí zatočila hlava tak silně, že se musela zachytit okraje stolu. Posledních pár dní sice pociťovala lehké potíže, jenže jim nepřikládala význam. Teď už bylo jasné, že to není obyčejná únava.
„Je ti dobře?“ otočila se k ní starostlivě kolegyně Natálie Vysokýová, která s ní sdílela kancelář.
„Najednou se mi udělalo špatně… na zvracení a motá se mi hlava,“ odpověděla Karolína, rozepnula si knoflík u halenky a přejela si dlaní po zpoceném čele.
Natálie se pousmála a s lehkou nadsázkou pronesla: „Nemůžeš být náhodou těhotná?“
„Prosím tě, to sotva,“ mávla Karolína rukou. „Spíš jsem snědla něco zkaženého.“
„Ty a něco zkaženého? Vždyť si hlídáš jídelníček víc než kdokoliv jiný,“ zasmála se Natálie.
Karolína se na okamžik zarazila. Co když na tom přece jen něco je? Ta možnost ji zaskočila. Ne, to je nesmysl… nebo snad ne?
„Víš co, Natálie, raději si to ověřím. Pro jistotu. Zajdu do lékárny,“ rozhodla se nakonec.
Popadla kabelku, vyšla z kanceláře a rychlým krokem zamířila ven z budovy.
O deset minut později stála na toaletě, svírala test v ruce a neschopná pohybu zírala na dvě jasné čárky.
Byla těhotná.
Nevěděla, jestli má cítit radost, nebo obavy. S manželem Rostislavem Benešem sice o dětech mluvili, ale plánovali je až za pár let. Jenže teď… možná je to znamení? Možná je to prostě osud.
Myšlenky se jí chaoticky přelévaly hlavou. Bylo jí jasné, že dnes už žádnou práci nezvládne. Zamířila tedy za nadřízenou Gabrielou Blažekovou a požádala ji o volno.
Když Gabriela vyslechla důvod, vlídně se usmála. „Samozřejmě, Karolíno. Běž domů, odpočiň si a zítra tě tu očekávám.“
Karolína téměř běžela. Nemohla se dočkat, až tu novinu sdělí Rostislavovi. Dnes má volno. Jaké překvapení ho čeká, až ji uvidí stát ve dveřích – a s takovou zprávou!
Odemkla byt vlastním klíčem, vstoupila dovnitř a rozsvítila světlo v předsíni.
Hned si všimla červených dámských lodiček u stěny. Okamžitě je poznala – patřily její kamarádce Beátě Mladýové.
Co tu Beáta dělá uprostřed dne? podivila se Karolína a zamířila do obývacího pokoje.
Tam však nikdo nebyl. Zato z ložnice k ní doléhaly tlumené hlasy, jako by tam někdo zaujatě rozmlouval.