Bez dalšího rozmýšlení vykročila směrem k ložnici. Srdce jí bušilo až v krku a nepříjemné tušení nabývalo konkrétních obrysů. Prudce otevřela dveře – a zůstala stát jako přimrazená.
Na posteli seděli Rostislav Beneš a Beáta Mladýová, ponoření do hovoru, jako by patřili jen sami sobě.
Karolíně unikl tlumený výkřik. Oba sebou trhli a otočili se k ní.
„Karolíno?“ vydechl Rostislav zmateně. „Proč jsi doma tak brzy?“
Beáta nepromluvila ani slovo. Jen si instinktivně přitáhla přikrývku těsněji k tělu a vyděšeně těkala pohledem mezi přítelkyní a mužem.
Co následovalo, si Karolína vybavovala jen útržkovitě. Hlas jí přeskakoval, slova se měnila v křik. Popadla první věci, které jí přišly pod ruku, a bez rozmyslu je házela jejich směrem. Vyhazovala je z bytu, hnala je ke dveřím, dokud za nimi nezůstalo ticho. Pak se zhroutila na postel a propukla v zoufalý pláč, který jako by neměl konce.
Když už jí došly slzy, sesunula se na podlahu a zírala před sebe, neschopná jediné myšlenky.
Probrala se až ve chvíli, kdy za okny panovala tma. Byt byl prázdný a nehybný.
O pět dní později mířila do soukromé kliniky. Objednala se na zákrok – rozhodla se těhotenství ukončit.
Během těch několika dní si všechno v hlavě přerovnala a dospěla k nekompromisnímu závěru.
Rostislav se doma objevil jen jednou. Přišel si pro své věci a chladně jí oznámil, že podává žádost o rozvod. S Beátou se prý vídají už půl roku a jejich vztah je podle něj skutečná láska.
Karolína mu o svém stavu nic neřekla. Bylo jí jasné, že jeho rozhodnutí je pevné. Nehodlala si ho k sobě poutat dítětem, když ji už nemiluje.
Dlouho zvažovala, zda si miminko nechat. Nakonec však převážila myšlenka, že nechce, aby ji s mužem, který ji zradil, cokoli spojovalo – ani dítě.
Navíc si uvědomovala, že by na všechno zůstala sama. Rodiče žijí daleko a její příjem by sotva pokryl základní výdaje, natož chůvu.
Zamyšlená nad událostmi posledních dní došla až ke klinice. Posadila se na židli před ordinací a čekala, až ji zavolají.
Po chvíli vyšla jiná pacientka a zevnitř se ozvalo: „Další, prosím.“
Karolína vstoupila dovnitř. Lékař zvedl oči od dokumentace a zadíval se na ni.
„Kryštofe?“ vydechla ohromeně. „To snad není možné… jsi to opravdu ty?“
Kryštof Procházka byl jejím spolužákem ze střední a také její první velkou láskou. V maturitním ročníku do něj byla tajně zamilovaná, ale nikdy nenašla odvahu mu své city přiznat.
Na plese ji tehdy vyzval k tanci a když se večer chýlil ke konci, nesměle ji políbil na tvář.