Naše Sofie Mareková, tříletá, zpočátku nadšeně poskakovala pokaždé, když se ve dveřích objevila.
„Babička Gabriela přišla!“ jásala a vrhala se jí kolem krku.
Jenže to okouzlení rychle vyprchalo. Gabriela Tesařová měla potřebu zasahovat do všeho. Chtěli jsme vzít malou do cirkusu?
„Průvan, nastydne! A ti klauni? To je pro dítě skoro trauma!“
Navrhla jsem procházku do parku.
„Všude bláto. Zůstaňte doma, aspoň uvařím poctivý vývar z kostí,“ rozhodla místo nás.
Radek Tkadlec její výpady přecházel mávnutím ruky, oči přilepené k fotbalovému přenosu.
„Vždyť je to máma. Chyběli jsme jí. A aspoň pomůže – uvaří, pohlídá malou…“
Jenže ta její pomoc mi připadala jako hebká smyčka kolem krku. Můj oblíbený pléd z Ikey zmizel („Myslela jsem, že je to hadr na podlahu!“), Sofii koupila příšerně ječícího robota z hračkářství. Nakonec jsem se odhodlala.
„Paní Tesařová, nemohla byste se příště ozvat předem? Ne vždy se nám to hodí…“
Vytřeštila oči, jako bych ji obvinila z krádeže.
„Ohlásit se? Copak jsem cizí? Jdu za synem a vnučkou, ne na audienci!“
Zlom přišel ve čtvrtek. Připravovala jsem prezentaci pro klienta – pracuji na dálku v marketingu. Sofie konečně usnula, na uších sluchátka, vedle mě vystydlá káva. A zazvonil zvonek.
Za dveřmi stála Gabriela s Anetou Navrátilovou, svou devatenáctiletou neteří, věčně se sluchátkem v uchu a elektronickou cigaretou v ruce.
„Čau,“ utrousila Aneta a rovnou zamířila k pohovce.
„Klárko, snad jsme nepřišly nevhod? Aneta to má k univerzitě od vás blízko. Zkoušky. Přespí tu pár nocí, já jí hned ustelu.“
„My jsme o tom nevěděli… pracuju…“ začala jsem opatrně.
„Ale prosím tě. Aneta je tichá. Přivezla jsem hovězí polévku, jen ji ohřeju.“
Zatímco se Aneta rozvalila na gauči a sjížděla videa na mobilu, tchyně rachotila hrnci. Snažila jsem se soustředit na online poradu, když se z kuchyně ozvalo:
„Kláro, kde máte sůl?“
„V modré dóze vpravo!“ zavolala jsem.
„Tak já se podívám…“
Pak nastalo podezřelé ticho. Vyšla jsem z pracovního koutku – a uviděla ji stát u mého notebooku. Na obrazovce otevřený pracovní chat, rozpracované reporty.
„Co to tu máš? Ty opravdu pracuješ? Já myslela, že jen brouzdáš po sítích…“
A v tu chvíli se ve mně něco napjalo k prasknutí.