Kromě nové televize si tehdy pořídila i moderní hudební věž a po menší půjčce od bratra investovala do kvalitní postele, o které už dlouho snila. Měla pocit, že se její život konečně posouvá dopředu.
Když toho večera odemkla dveře, přivítal ji Radim Kratochvíl zachmuřeným výrazem.
„A večeře je kde?“ zeptal se místo pozdravu, v hlase zřetelné podráždění.
Nové věci v bytě se mu sice líbily, to nepopíral, ale mnohem víc ho znepokojovalo, že na stole nic nečeká.
„Najedla jsem se cestou,“ odpověděla Natálie Čermáková klidně, zatímco si zouvala boty. „Byla jsem na přednášce, bylo to skvělé. A zítra jdu po práci plavat, tak mě nehledáš.“
Radim se napřímil, ramena napjal, jako by chtěl působit větší.
„Manželka by se měla starat o manžela,“ pronesl vyčítavě.
Natálie nadzvedla obočí. „A to znamená co přesně?“
„Třeba jako u tvých rodičů. Tvoje máma normálně vaří tátovi večeře,“ pokračoval s přesvědčením, že má silný argument.
„Moji rodiče mají společné finance,“ odvětila bez emocí. „Fungují jako rodina.“
„My jsme snad co?“ ohradil se okamžitě.
Neodpověděla. Odešla do ložnice převléknout se. O chvíli později za ní přišel.
„Proč mám všechno oblečení špinavé?“ vyštěkl.
Natálie si nejdřív pečlivě pověsila halenku, oblékla si pohodlné tričko a teprve potom se na něj podívala. „Když se pokazila pračka, odmítl jsi přispět na opravu. Zaplatila jsem ji sama. Takže teď peru jen svoje věci. Ty si můžeš dát prádlo do čistírny.“
„To si děláš srandu?“ zamrkal nechápavě.
„Nedělám,“ odpověděla klidně. „Sám jsi trval na oddělených účtech. Pračku jsem hradila já, používám ji já. A mimochodem, je ještě po dědovi. Nemáš s ní nic společného.“
Zbytek večera mlčel. V kuchyni si oloupal brambory, osmažil je a snědl beze slova.
Už před měsícem mu navrhovala, aby si nastavili pravidla jinak. Nájem sice dělili napůl, ale potraviny, opravy i většina vybavení šla z jejích peněz. Chtěla, aby převzal část odpovědnosti, jenže Radim tvrdohlavě trval na původní dohodě.
Ráno si oblékla kabát a chystala se vyrazit, když ji zastavil u dveří.
„Kde mám vyžehlené košile?“ zeptal se.
„Nežehlila jsem je,“ odpověděla a sundala kabát z ramínka.
„A to jako proč?“
„Nejsem tvoje hospodyně. Jestli chceš žehlení, můžu ti ho nabídnout jako službu. Hodina šest set padesát korun. Týdně ti to zabere asi dvě hodiny. Už chápeš, proč to říkám?“
Zabručel cosi pod nos a otočil se, ale víc z něj nedostal.
Večer přišel s dalším problémem. „V mém pokoji praskla žárovka.“
„Kup novou a vyměň ji,“ pokrčila rameny.
„Byt je tvůj, tak se o to postarej ty.“
„Mně tma nevadí,“ usmála se lehce.
Půl hodiny pak přecházel po bytě a přemýšlel, odkud žárovku vyšroubuje. Nakonec zkusil koupelnu, ale rychle pochopil, že bez světla tam taky být nechce, a tak ji vrátil zpět.
Když už leželi v posteli, promluvil znovu: „Musíme splácet úvěr.“
„Já žádný úvěr nemám,“ odpověděla klidně.
Znovu si vybavila Šárku Marekovou. U nich doma bylo samozřejmé, že kdo může, ten zaplatí. Bez hádek, bez výčitek.
„V rodině se všechno dělí napůl,“ prohlásil Radim.
„Ten úvěr není můj,“ zopakovala.
Peníze měla. Její plat se po povýšení zdvojnásobil. Dokonce si začala odkládat na účet a plánovala, že v létě alespoň zrekonstruuje ložnici.
Ten večer se pohádali. Radim zvýšil hlas a požadoval, aby mu přispěla na jeho autoúvěr. Ona mu jen připomněla jejich vlastní dohodu o oddělených financích. Nakonec si vzal polštář a odešel spát do obýváku.
Druhý den se zřejmě obrátil na svou matku Helenu Malířovou. Ta se odpoledne objevila u nich doma a bez pozdravu začala: „V rodině má být všechno spravedlivě.“
„To máte pravdu,“ odpověděla Natálie. „Jen je zvláštní, že váš syn mi přispívá pouze na polovinu nájmu, zatímco potraviny, nábytek i opravy hradím já.“
Záměrně zdůraznila slovo syn. Ne manžel.
Helena Malířová se snažila Radima obhájit, ale Natálie jí trpělivě vysvětlila, že auto si pořídil bez jakékoli domluvy a používá ho výhradně on. Dokonce ji odmítl vozit do práce, přestože mají stejnou trasu. To ji bolelo nejvíc.
Po půlhodině marného přesvědčování tchyně odešla.
Natálie zůstala sama a znovu si pomyslela na Šárku. U ní doma vládla blízkost, objetí, polibky. Tam existovala rodina. A co měla ona? Respekt k Radimovi se rozplynul a o lásce už ani nepřemýšlela.
Když se večer vrátil, bylo pozdě. Natálie měla po koupeli a chystala se do postele. Radim k ní přistoupil a objal ji kolem pasu.
„Počkej,“ zastavila ho pevně. „Vzala jsem si muže, ne nějakého samce, který si jen nárokuje pohodlí. Muže tady ale nevidím. A samce nepotřebuji.“
Radimovi ztuhla čelist a několik vteřin jen stál, jako by se snažil vstřebat, co právě slyšel.