Nikdo z přítomných však netušil, kolik bezesných nocí a nekonečných kolotočů povinností se za tou uhlazenou fasádou skrývá. A Gabriela neměla sebemenší chuť to dnes komukoli vysvětlovat.
Do bytu dál proudili další hosté. Vzduch se postupně naplnil směsí parfémů a vůní připravených jídel, ozýval se smích, cinkání skleniček i tlumené rány zavíraných dveří.
„A kde je vlastně tvoje maminka?“ zeptala se zvědavě Lucie Krejčíová, když se usadila ke stolu.
„Odjela si odpočinout do lázní,“ odpověděla Gabriela klidně. „Zvládáme to sami.“
„Takže ani chůvu nemáte?“ podivila se Monika Martinecová a překvapeně nadzvedla obočí.
„Nemáme,“ přikývla stručně.
Radek Janeček mezitím rozléval šampaňské. Na tváři mu pohrával spokojený úsměv; na svou ženu byl očividně hrdý, i když to nedával hlasitě najevo. V rohu místnosti seděla téměř nehnutě Milena Koutná. Na rtech jí pohrával kousavý úšklebek a pohled měla chladný.
„Za našich časů nám za výchovu dětí nikdo netleskal,“ utrousila polohlasem, ale dost nahlas, aby ji všichni slyšeli.
Hovor se nenápadně stočil k mateřství a postavení žen dnes. Hosté Gabrielu zahrnovali chválou – jedni obdivovali její smysl pro pořádek, druzí podotýkali, jak svěže působí navzdory dvěma dětem.
„Upřímně, nechápu, kde bereš energii,“ přiznala Petra Blažeková, maminka Radkova spolužáka. „Já mám jednu dceru a sotva pletu nohama. A ty jen záříš.“
„Je to hlavně o systému a pevně nastaveném režimu,“ odvětila Gabriela a zastrčila si pramen vlasů za ucho.
V tu chvíli do hovoru nečekaně vstoupila její mladší sestra Tereza Konečná, která dosud znuděně projížděla telefon a jen otráveně ohrnovala rty.
„Disciplína…“ začala protahovaně.