Sazenice jsem na zimu svěřila známému zemědělci, který je u sebe na poli založil do provizorního záhonu. Jakmile přišlo jaro, nabídla jsem je v uzavřené skupině zahradních architektů. Zmizely během pár dnů – všechno najednou, bez smlouvání. Peníze jsem neprojídala ani neutratila za hlouposti. Použila jsem je jako základ pro hypotéku na vlastní byt. Na místo, které bude patřit jen mně.
Skutečný poprask ale nastal v dubnu, sotva slezl poslední sníh.
Telefon od Anny Králové mě zastihl v kanceláři. Půl roku ticho – a najednou tohle.
„Ty!“ ozvalo se tak pronikavě, že jsem musela dát mobil dál od ucha. „Co jsi to provedla, nevděčnice?!“
„Dobrý den, Anno Králová. O co jde?“ odpověděla jsem klidně.
„Přijeli jsme s vážnými zájemci! Realitní makléř jim nasliboval rajskou zahradu a anglický trávník! A víš, co tu našli? Holou plochu! Díry v zemi, bahno až po kotníky! Otočili se na patě a odjeli. Prý že jsme podvodníci! Nikola Štěpánová se tu hroutí!“
Podívala jsem se z okna na rušnou jarní ulici. Stromy rašily, lidé spěchali za svými povinnostmi. Svět šel dál.
„Podvodníci?“ zopakovala jsem tiše. „Dům tam stojí. Pozemek také. Plot nezmizel.“
„Odvezla jsi úplně všechno! Ukradla jsi naši zahradu! Zničila jsi hodnotu pozemku! Kdo to teď koupí za ty peníze?“
Nadechla jsem se pomalu, aby každé slovo mělo svou váhu.
„Nic jsem neukradla. Odvezla jsem si svůj majetek. Ke každé rostlině, ke každé desce mám účtenky. Nabízela jsem vám, že vám investici přenechám za rozumnou cenu. Odmítla jste to s tím, že když je půda vaše, je vaše i všechno na ní. Jenže zákon říká něco jiného. Co lze oddělit bez poškození pozemku, patří tomu, kdo to pořídil.“
Na druhém konci se ozvalo vzlykání. „Vždyť jsme byli rodina…“
„Právě. Byli,“ odpověděla jsem. „Chtěli jste prodat roky mé práce, abyste vyřešili potíže Nikoly Štěpánové. Nejsem žádná nadace na zkrášlování cizích pozemků. Jsem investor.“
„Jaký investor?“ vyjekla.
„Ten, který stáhl své prostředky. Přeji hodně štěstí.“
Hovor jsem ukončila a číslo zablokovala.
Doslechla jsem se, že chalupu dodnes neprodali. Rozrytá země plná jam působila podezřele, lidé se báli, že se tam kopalo kvůli nějakým sítím nebo problémům v podloží. Cena šla dolů a zájemci mizeli.
A já? Podepsala jsem smlouvu na byt s prostornou lodžií. Včera jsem do truhlíků zasadila první petúnie. Moje květiny. Na mém vlastním prostoru. A kvetou – možná je to jen pocit – nějak jasněji než kdy dřív.