Ještě téhož večera tchán prohledával skříňky, až narazil na láhev drahého koňaku – dar od sousedů k nastěhování.
„Tak to je ale štěstí!“ rozzářil se. „Doktor přece říkal, že trocha koňaku dělá dobře cévám.“
„Vždyť bereš léky,“ zkusila ho zarazit tchyně.
„Ale nepřece celý obsah!“ dotčeně se ohradil.
Nevypil ji celou. Jen téměř. Zbytek dorazila tchyně, prý aby se nevyhodilo něco tak kvalitního.
Druhý den po jejich příjezdu, když už stihli zabrat naši ložnici, vyjíst lednici a vypít slavnostní koňak, zazvonil u dveří další host.
Na prahu stál manželův bratr s manželkou, dvěma přemrštěně energickými dětmi a obrovským labradorem.
„Ahoj! Přijeli jsme na návštěvu, tak na týden,“ oznámil vesele, zatímco do předsíně tlačil tři obří kufry, dětské kolo a pytel granulí pro psa.
„Kde se vyspíme?“ zeptala se švagrová okamžitě a přejela dům hodnotícím pohledem.
„A co bude k večeři? Cestou jsme vyhládli,“ přidal se bratr.
„Haf! Haf!“ podpořil je pes a bez váhání vyskočil na náš nový gauč.
Podívala jsem se na manžela. Nervózně si promnul zátylek.
„No… nemohli jsme je přece odmítnout…“
Tchyně vyšla z naší – dnes už vlastně její – ložnice.
„Jé, vy jste přivezli i pejska? To je roztomilé. Jen ať nechodí ke mně do pokoje, mám alergii.“
Švagrová hned spěchala s uklidněním:
„On je hrozně hodný. Skoro nelíná a nehody má jen, když je ve stresu.“
Mezitím děti kroužily obývákem jako tornádo a pes si s nadšením začal obrušovat nohu našeho konferenčního stolku.
„Nevadí vám, když bude spát uvnitř? Do boudy ho dávat nebudeme,“ prohodil bratr a vyložil poslední kufr, ve kterém, jak jsem později zjistila, byla jen sbírka her a pár triček.
Přejela jsem pohledem prázdnou lednici, ložnici obsazenou tchyní, gauč, kde jsme se s manželem tísnili, a nového „nájemníka“, který si zrovna otíral tlapy o mou novou halenku.
„Tak co máme k jídlu?“ zaznělo sborově.
„Včera všechno snědli vaši rodiče a dnes jsem ještě nebyla nakoupit,“ odpověděla jsem klidně.
„Jak to, že jsi nekoupila jídlo pro všechny?“ rozčilovala se tchyně a vidličkou škrábala dno téměř prázdné sklenice od okurek.
Stiskla jsem v ruce poslední zbytek trpělivosti a bylo mi jasné, že tenhle pobyt teprve nabírá obrátky.