„Kde jsou peníze?“ zařval Jaroslav, zatnul pěsti a vyžadoval klíč od bankovní schránky

Jeho zbabělé násilí bylo zničující a hanebné
Příběhy

Rozbitý hrnek ležel u soklu kuchyňské linky, rozpadlý na tři nestejné střepy. Po podlaze se mezi rozsypanou moukou, rozlitým slunečnicovým olejem a úlomky fajánse válela převrácená židle s vyvrácenou nohou. Spodní skříňky zůstaly dokořán, některá dvířka visela už jen na jednom pantu a na tapetě nad dřezem se rozpíjela tmavá mokrá skvrna. Jaroslav Zeman tam před chvílí mrštil hrnkem se zbytkem čaje. Nemířil. Chtěl jen ránu, hluk, chvění ve vzduchu. Chtěl, aby Anna Urbanová konečně pochopila.

Stál ve dveřích, sípal námahou, pěsti zaťaté tak silně, až mu zbělely klouby. Límec košile měl rozhalený a očima těkal po její tváři, hladový po reakci. Čekal pláč. Čekal, že se jí zachvěje hlas, že ustoupí o krok a tiše řekne: „Dobře, dobře, vrátím to.“ Čekal stejný výsledek jako dřív.

Anna Urbanová seděla na jediné stoličce, která přežila jeho výbuch. Před ní stál neporušený šálek. Pomalu se napila, opatrně ho odložila na stůl a pohlédla na něj klidně. Beze spěchu, bez vzteku, bez známky strachu. Jen se dívala.

„Kde jsou peníze?“ vyrazil ze sebe Jaroslav Zeman chraplavě. „Byt je prodaný. Účet založený. Víš moc dobře, o čem jsme mluvili. Jsou to společné prostředky. Nestrpím, abys je schovávala před rodinou.“

Anna krátce přikývla, jako by potvrzovala obyčejnou zprávu o počasí.

„Mluvili jsme o tom. Nerozhodli.“

„Přestaň si hrát!“ vykročil k ní a pod jeho botou zapraskal střep. „Vidíš, čeho jsem schopný? Můžu to tu rozmlátit celé. Můžu odejít. Můžu zařídit, že toho budeš litovat. Dej mi klíč od bankovní schránky. Hned.“

Anna pomalu přejela pohledem po kuchyni. Roztříštěné sklo. Stržené police. Pach rozlitého octa promíchaný se zatuchlým prachem. Vybavila se jí babiččina slova: „Strach je špatný stavitel. Dům na něm neudržíš.“ Vzpomněla si, jak si od ní Jaroslav před třemi měsíci „kamarádsky“ půjčil úspory jen „na týden“, jak se z týdne staly tři, pak dluhy a nakonec výmluvy. Vybavila si i den, kdy na ni poprvé zvýšil hlas kvůli špatně koupeným tapetám. Tehdy se stáhla a uvěřila, že vina je na její straně.

Tentokrát už se neschoulí.

Dojmy