„Peníze budou přesně tam, kam patří,“ pronesla Anna Urbanová klidně, skoro potichu. „Tím se netrap.“
Jaroslav Zeman se ušklíbl, jenže ten úšklebek se mu rozpadl na tváři. Působil křivě a nejistě.
„To mi jako vyhrožuješ? Ty mně? Po tom všem, co jsem…“ Zarazil se a krátce přejel očima spoušť kolem sebe. „Dobře. Přemýšlej. Dávám ti jeden den. Zítra večer chci vidět potvrzení o převodu. Jinak spolu končíme.“
Otočil se a práskl dveřmi tak prudce, až se ze zdi sesypal další úzký pruh omítky. Anna se ani nepohnula. Teprve po chvíli vstala, obešla mastnou louži na podlaze a opatrně posbírala střepy rozbitého hrnku. Zabalila je do starých novin. Pak sáhla po telefonu a vytočila číslo.
„Mami,“ řekla, jakmile se ozval hlas na druhém konci. „Uděláme to oficiálně. Dědictví bude napsané na tebe, ne na mě. Ano, ještě dnes. Notáře už jsem zavolala. Ne, Jaroslavovi ani slovo. Ať si myslí, že všechno zůstalo při starém. Děkuju. Za hodinu jsem u tebe.“
Auto klouzalo šedivou třídou a Anna mlčky hleděla z okna. Uvnitř cítila, jak se něco narovnává. Nebyla to radost ani pocit vítězství. Spíš chladná, pevná jasnost. Taková, která přijde ve chvíli, kdy se člověk přestane lekat cizího stínu.
V notářské kanceláři bylo cítit zažloutlý papír a vosk. Matka seděla naproti ní vzpřímeně, soustředěně, v přísném kabátě, který si brala jen k opravdu důležitým jednáním. Neobjímaly se. Neplakaly. Jen podepisovaly list za listem. Notář, prošedivělý muž s unavenýma očima, obracel stránky, přikládal razítka a pokládal doplňující otázky. Anna odpovídala věcně. Matka vždy jen tiše přikývla.
Když bylo hotovo, notář zaklapl složku a podíval se na Annu přes obroučky brýlí.
„Všechno je vyřízené.“
„Děkuji,“ odpověděla. Vzala výpis, zasunula ho do kabelky a vyšla ven. Vítr jí cuchal vlasy, přesto jí poprvé po dlouhé době nebyla zima.
Domů se vrátila až pozdě večer. Kuchyň zůstala přesně tak, jak ji opustila. Do úklidu se hned nepouštěla. Sundala kabát, pověsila ho na věšák, uvařila si čaj a posadila se ke stolu. Telefon mlčel. Jaroslav nevolal ani nepsal. Ať si myslí, že ji zlomil. Ať věří, že čas hraje pro něj.
Druhý den ráno si objednala profesionální úklidovou službu.