— A David Vaněk ji pořád vozí do toho pronajatého bytu? — ozval se zpoza tenké přepážky spa kabinky zvonivý smích.
Pomalu jsem odložila šálek s bylinkovým čajem na skleněný stolek. Olej na mých zádech začal chladnout.
— Vozí, Lucie, — odpověděla masérka, zatímco jí hnětla ramena. — A jeho žena to celé platí.
— Petra Tesařová je u nás hluchá i slepá, — uchechtla se Lucie Řezníková. — Už dva roky nosí parohy. Mně to ale vyhovuje.
Lucka. Moje nejlepší kamarádka Lucka.
Patnáct let jsme spolu držely při sobě. Stály jsme jedna druhé u křtin dětí. Svěřovaly jsme si tajemství, která neměl znát nikdo jiný.
A teď ležela za přepážkou v luxusním salonu.
Tenhle den ve spa jsem zaplatila já. Ze svého. Měl to být můj dárek k jejím kulatinám.
— Nemáš strach, že se to Petra dozví? — zeptala se masérka.
— A odkud asi? — odfrkla si Lucie pobaveně. — Petruška maká od rána do noci. Má vlastní kliniku.
— A co manžel?
— Davídek si užívá. Já mu dělám neprůstřelné alibi.
— Jak to myslíte? — podivila se dívka.
— Napíše mi: „Lucko, řekni ženě, že jsme byli v restauraci.“ A já jí to potvrdím.
Znovu se rozesmála. Hlasitě. Sebejistě. Drze.
Seděla jsem na lehátku a měla pocit, že vzduch v místnosti zhoustl tak, že se nedá dýchat.
V ústech jsem měla sucho. Slzy nepřišly. Jen ledově přesná rozvaha.
— A co z toho máte vy? — masérka ztišila hlas.
— Ale tak, drobnosti, — protáhla Lucie líně. — Koupil mi kabelku. Pradu. Originál. Za dvaašedesát tisíc pět set korun.
Dvaašedesát tisíc pět set.
Minulý měsíc mi David Vaněk tvrdil, že mu zkrátili čtvrtletní odměny.
Odložili jsme kvůli tomu opravu fasády na chalupě.
A on zatím kupoval mé kamarádce značkové kabelky za to, že bude držet jazyk za zuby.
— Takové přátelství se vyplatí, — zhodnotila masérka.
— Ještě jak, — přisvědčila Lucie Řezníková. — Hlavní je se na Petru častěji usmívat. Je hloupá, uvěří úplně všemu.
— A ta holka? Stojí za to?
— Studentka. Eliška Matoušeková. V hlavě prázdno, ale nohy až do nebe. David je z ní úplně mimo.
Tiše jsem vstala z lehátka a přehodila přes sebe bílý froté župan.
Kabelku jsem měla položenou na křesle. Vytáhla jsem z ní telefon.
Žádná hysterie. Žádné ženské ječení. Žádné vyrvané vlasy.
Prostě jsem vyšla z odpočívárny na chodbu.
Ten účet zaplatí oba. Do poslední koruny.
Zamířila jsem do dámské šatny.
Lucie ještě pořád ležela na masáži.
Její věci visely ve skříňce číslo osmnáct.
Dvířka zůstala pootevřená. Nedbalost byla vždycky její nejvýraznější vlastnost.
Mobil ležel přímo na poličce.
Vzala jsem ho do ruky. Displej se okamžitě rozsvítil.
Heslo jsem znala. Rok narození jejího muže a dcery.
Čísla pod mými prsty povolila bez sebemenšího odporu.
Otevřela jsem messenger a do vyhledávání zadala „David“.
Konverzace byla nekonečná. Stovky zpráv za posledních čtyřiadvacet měsíců.
• Lucko, dneska jsem u Elišky Matoušekové. Petře řekni, že se protáhl firemní večírek. — 14. května, 15:40
• Budeš mi dlužit parfém. Ten, co jsem chtěla. Jinak jí všechno vyklopím! — 14. května, 15:42
• Už jsem ho objednal. Kryješ mě? — 14. května, 15:45
• To se ptáš? S Petrou si zavoláme, řeknu jí, že se mnou piješ kávu. — 14. května, 15:50
Rychle jsem si zprávy přeposílala do skrytého chatu.
Všechny fotografie. Všechna hlasová sdělení. Všechna krátká videa.
Srdce mi tlouklo klidně a pravidelně, jako by patřilo chirurgovi uprostřed operace.
Posouvala jsem historii dál. Dva roky špíny.
Dva roky každodenních lží, které se odehrávaly za mými zády.
— Petro? Jsi tady? — ozval se z chodby hlas.
Bleskově jsem smazala stopy po přeposílání.
Telefon jsem vrátila na poličku. Dvířka skříňky jsem zavřela.
Pak jsem se posadila na dřevěnou lavici.
Do šatny vešla Lucie. Spokojená. S tvářemi zrůžovělými od páry.
— Jé, ty už jsi hotová? — usmála se na mě radostně.
— Ano. Rozhodla jsem se skončit o něco dřív, — odpověděla jsem naprosto vyrovnaně.
— A co masáž? Odpočinula sis?
— Velmi. Dozvěděla jsem se spoustu nového.
— Jak to myslíš? — zamrkala nechápavě dlouhými řasami.
— O svalových blocích, — řekla jsem a natáhla si džíny.
Přistoupila ke své skříňce.
Vytáhla telefon. Nevšimla si vůbec ničeho. V jejím obličeji se neobjevil ani jediný stín podezření.