„Zkusme to bez scén, Jano,“ řekl Patrik a pečlivě si otřel ústa papírovým ubrouskem. Prázdný talíř odstrčil s takovým odporem, jako by ho urážel už jen pohled na zbytky večeře. „Jsme přece dospělí. City vyprchaly. Potkal jsem někoho jiného a ty… no, ty ses prostě až moc zabydlela v domácnosti, chápeš? Rozvedeme se a majetek rozdělíme napůl.“
Jana ztuhla.
„Napůl?“ vypravila ze sebe jen a mechanicky zavřela kohoutek. V hlavě jí podivně hučelo. Nepřišly slzy, ani výkřik. Jen ohromené nepochopení člověka, kterému právě spadla na hlavu cihla, a nikdo se za to ani nehodlá omluvit.
„Přesně tak. Podle zákona. Všechno, co jsme nabyli během manželství,“ opřel se Patrik pohodlně o opěradlo židle a ležérně přehodil nohu přes nohu. Na jeho domácím tričku se skvěla malá mastná skvrna od karbanátku, který před pěti minutami s chutí spořádal. „Už jsem si načrtl hrubý plán, abychom nemuseli zbytečně utrácet za právníky a hádat se víc, než je nutné.“
Natáhl se k parapetu, sebral svůj ošoupaný kožený zápisník, do kterého si obvykle kreslil grafy svých velkolepých, zato věčně neúspěšných podnikatelských nápadů, a vytáhl pero. Jana si utřela mokré ruce do vaflové utěrky a pomalu usedla na stoličku naproti němu.
Vtom na stůl měkce vyskočil jejich tlustý rezavý kocour Karel. Patrik ho okamžitě podrážděně smetl rukou dolů.
„Táhni odsud! Mimochodem, kocoura si klidně nech. Je z něj všude chlupů jak naseto a Anetka má alergii.“
„Anetka?“ zopakovala Jana jako ozvěna a cítila, jak se jí skrz šok začíná v nitru prodírat ledový, téměř badatelský zájem.
„No ano, Aneta. Moje žena. Nechytej mě za slovo, teď se nebavíme o ní,“ ušklíbl se manžel a otevřel zápisník. „Takže…“
Na stránku načmáral křivou svislou čáru a rozdělil list na dvě poloviny.
„Auto si samozřejmě beru já. Sama uznáš, že při mém postavení nemůžu být bez kol. Pořád mám schůzky s investory. A Anetce se špatně jezdí tramvají, bývá tam průvan. Ty to máš do kanceláře tři zastávky, trocha pohybu ti jen prospěje. V té své účtárně už ses dost vyseděla.“
Jana se dívala na muže, se kterým strávila sedm let manželství. Dívala se a jako by ho viděla poprvé. Auto, zánovní Hyundai i30, koupili na úvěr, který Jana dva roky splácela ze své výplaty. Patrik se mezitím doma živil příležitostnými kšeftíky, drahými uzeninami a farmářskými sýry.
„To je od tebe velkorysé, Patriku,“ pronesla naprosto klidně. „Skoro charitativní představení roku. A ten úvěr, který jsem platila, zatímco ty jsi meditoval na gauči, si taky rozdělíme napůl?“
„Jano, proč hned vytahuješ takové malicherné účty?“ povzdechl si tónem unaveného mudrce. „Já jsem do rodiny taky investoval. Energeticky. Budoval jsem zázemí. A kromě toho ti nechávám všechny spotřebiče v kuchyni. Lednici, troubu, kávovar. I robotický vysavač. Uznej, že je to ode mě šlechetné. Mohl bych ho dát na Bazoš, je skoro nový.“
U robotického vysavače se Jana zarazila.