Vchodové dveře se rozlétly tak prudce, až narazily do zdi, a Renata Janečeková vpadla do předsíně bez jediného zazvonění.
„Šárko, okamžitě pojď sem!“ rozlehl se její ostrý hlas celým bytem. „Musíme si vážně promluvit o tvých úmyslech!“
Šárka Benešová vyšla z kuchyně a pomalu si utírala ruce do zástěry. Na neohlášené návštěvy tchyně už si za ty roky zvykla, jenže dnes cítila, že je něco jinak. Vedle Renaty stál cizí muž s koženou aktovkou, který si nervózně upravoval brýle.
„Tohle je Dušan Fiala, odhadce nemovitostí,“ oznámila Renata samozřejmě a bez vyzvání zamířila do obývacího pokoje. „Pomůže nám stanovit cenu bytu po tvé babičce.“
Šárka strnula. Jak se to mohla dozvědět? Dopis od notáře převzala teprve včera a nikomu o něm neřekla.
„Promiňte, ale vůbec netuším, o čem mluvíte,“ odpověděla opatrně.
Renata si demonstrativně povzdechla a usadila se na pohovku, jako by byla doma.
„Nehraj divadlo. Kryštof mi všechno řekl. Tvoje babička Božena Rychlýová ti odkázala třípokojový byt v centru města. A ty jsi to chtěla před rodinou zatajit?“
Šárce se sevřel žaludek. Kryštof přece slíbil, že počkají alespoň týden, než to oznámí jeho matce.
„On přece říkal, že…“ začala, ale tchyně ji okamžitě přerušila.
„Kryštof je můj syn. Přede mnou nic skrývat nebude. Dušane, pojďte prosím do kuchyně, hned vám předám podklady, abyste mohl udělat předběžný odhad.“
„Jaké podklady?“ vstoupila Šárka odhodlaně mezi něj a chodbu. „Nemáte k tomu bytu jediný dokument.“
Dušan Fiala přešlápl a rozpačitě se usmál. „Stačil by mi zatím katastrální údaj nebo přesná adresa. Orientační cenu lze spočítat i tak.“
„Žádné údaje poskytovat nebudu,“ řekla pevně Šárka. „Týká se to jen mě.“
Renata vyskočila z gauče, tváře jí zrudly. „Jen tebe? V rodině přece neexistuje nic jen pro jednoho! Ten byt je obrovská šance pro všechny. Kryštof může konečně rozšířit podnikání, my s Ctiborem Válkem pojedeme do lázní a vy dva si pořídíte dům za městem.“
„Počkejte,“ zvedla Šárka ruku. „Kdo rozhodl, že ten byt prodám?“
V tu chvíli klaply dveře a v předsíni se objevil Kryštof Fiala. Vypadal provinile, ale snažil se tvářit sebejistě. „Šárko, nedělej z toho scénu. Máma má pravdu, musíme přemýšlet rozumně.“
„Rozumně?“ otočila se na něj nevěřícně. „Přivést sem odhadce bez mého vědomí ti připadá rozumné?“
„Chtěl jsem ti pomoct,“ zamumlal. „Máma říkala, že je lepší jednat rychle.“
„Samozřejmě rychle,“ přidala se Renata. „Než se změní trh nebo přijdou nové daně. Teď je ideální doba k prodeji.“
Dušan si odkašlal. „Já bych to tak kategoricky neformuloval. Bez prohlídky nemovitosti se těžko dělají závěry.“
„A žádná prohlídka nebude,“ ukončila to Šárka chladně. „Prosím vás, odejděte.“
„Tvoje nemovitost?“ vybuchla tchyně. „Tady bydlí můj syn! Mám právo tu být!“
„Mami, prosím…“ pokusil se Kryštof zasáhnout, ale bylo pozdě.
„Vždycky jsem věděla, že jsi nevděčná,“ spustila Renata. „Přijali jsme tě mezi sebe, a ty se při první příležitosti otočíš zády!“
Dušan Fiala mezitím tiše ustoupil ke dveřím. „Raději půjdu. Až se domluvíte, ozvěte se.“ Dveře za ním zapadly a v bytě zůstalo dusivé ticho.
Šárka se obrátila ke svému muži. „Proč jsi jí to řekl? Dohodli jsme se, že počkáme.“
Kryštof uhnul pohledem. „Ona na to přišla sama. Našla dopis od notáře.“
„Ten byl v mé kabelce.“
„Možná ti vypadl,“ odpověděl nejistě.
Teď už měla jasno. Dopis nevypadl. Kryštof ho matce ukázal úmyslně.
„Dost hádek,“ vstoupila znovu do řeči Renata. „Mluvme konkrétně. Ten byt má hodnotu minimálně sto milionů korun. To vyřeší všechny naše starosti.“
„Naše?“ zopakovala Šárka tiše.
„Ano, rodinné! Kryštof splácí auto, my s Ctiborem potřebujeme rekonstrukci bytu a vy byste se konečně měli zamyslet nad dítětem. V téhle garsonce se rodina vychovávat nedá.“
Šárka se nadechla a snažila se udržet klid. „Chápu, že máte plány. Ale ten byt pro mě není jen majetek. Vyrůstala jsem tam. Každý kout mi připomíná babičku.“
„Citové řeči!“ mávla rukou Renata. „Vzpomínky si nosíš v hlavě. Nemovitost má vydělávat.“
„Rozhodnutí je na mně,“ pronesla Šárka pevně.
„Kryštofe, vysvětli jí, že se mýlí!“
Kryštof si projel rukou vlasy. „Možná bychom to měli zvážit. Byt je prázdný a peníze by se hodily. Mám podnikatelský záměr, ale chybí mi kapitál.“
„Podnikatelský záměr?“ zvedla obočí. „O tom slyším poprvé.“
„Chtěl jsem to nejdřív promyslet…“
„Ale s mámou jste už stihli naplánovat, jak utratit peníze z bytu, který mi zatím ani oficiálně nepatří,“ doplnila ho hořce.
Renata přistoupila těsně k ní. „Poslouchej. Čtyři roky jsi manželkou mého syna. Bydlíš v jeho bytě, stará se o tebe…“
„Stará?“ skočila jí do řeči Šárka. „Pracuji jako učitelka a polovinu výdajů platím já.“
„Tvůj plat jsou drobné,“ odbyla ji tchyně pohrdavě. „Kryštof vydělá třikrát tolik.“
Šárka se na ni zadívala a cítila, jak se v ní znovu zvedá vlna vzdoru, protože dobře věděla, že pravda o tom, kdo a za co v jejich domácnosti skutečně utrácí, je mnohem složitější, než si Renata ochotně připouští.