„Takže mu to tak vyhovuje, ano,“ odpověděla Kristýna Kratochvílová tiše.
Marie Řezníková si odfrkla. „Ten tvůj Pavel Moravec si to tedy zařídil. Oženil se a hned má pohodlí bez starostí.“
Kristýna se jen slabě pousmála. Matčina přímočarost ji dřív zraňovala, teď však v jejích slovech slyšela nepříjemnou pravdu.
O pár týdnů později pochopila, odkud se Pavlovy názory vlastně berou.
Byli pozvaní na večeři k jeho rodičům. Řeč se stočila k nákladům na bydlení a Iveta Janečeková mezi řečí poznamenala: „My jsme si s Pavlem dávno řekli, že své peníze nebude rozhazovat. Když je manželka tak hrdá, že si byt pořídila sama, ať si ho tedy také sama financuje.“
Kristýně v tu chvíli vyklouzla vidlička z ruky. Došlo jí, že to není jen Pavlův osobní postoj.
Byl to vzorec, který mu doma vštípili.
„Kristýna to pochopila správně,“ přidal se Pavel klidně.
„To si děláte legraci?“ vydechla zmateně.
„Ale prosím tě, samozřejmě že žertujeme,“ snažila se situaci uhladit Iveta.
Jenže pachuť zůstala.
Za další tři měsíce přijel Pavel před dům v zářivě nové Mazdě.
„Ty sis koupil auto?“ nevěřila vlastním očím.
„Jasně. Šetřil jsem si a vyšlo to na plnou výbavu,“ usmíval se samolibě. „Musím ho ukázat našim. Máma bude nadšená.“
Kristýna mlčela. On si stranou odkládal peníze, zatímco ona hradila hypotéku, nákupy, domácnost i jejich dovolenou u moře. Teď měl nové auto. A ona jen vyčerpání a podivnou prázdnotu.
Když za ním zaklaply dveře, byt se jí zdál menší než kdy dřív. Vzduch byl těžký a ticho téměř hmatatelné.
Telefon náhle zavibroval. Volala Barbora Tomášeková.
„Ahoj, Kristýno, jak to zvládáš?“
A Kristýna se konečně rozpovídala. Vysypala ze sebe všechno – od účtů za energie až po Mazdu a poznámky tchyně.
Barbora ji vyslechla bez přerušení a pak rozhodně prohlásila: „Tak dost. Obleč si šaty, já objednám drinky. V sedm se vidíme.“
Místo poklidné kavárny skončily v karaoke baru.
Kristýna zpívala, smála se, tancovala na staré hity – a poprvé po dlouhé době…