Ivana se sice pokusila hrát roli oběti a dokonce naznačovala, že ji chce nevlastní dcera bezcitně vyhodit na ulici, jenže Radka jednala rychle. Zavolala policii, předložila listiny potvrzující vlastnictví bytu a požádala, aby z něj byla vykázána osoba, která tam pobývá bez právního nároku.
Protože Ivana Mlynářová měla trvalé bydliště hlášené jinde, nebylo co řešit. Přesto křičela, rozčilovala se a dožadovala se „spravedlnosti“. Vyhrožovala soudem a tvrdila, že se jen tak nedá. Radka Moravecová ji však vyslechla bez emocí. Nezvyšovala hlas, nehádala se. Když bylo po všem, dokonce jí popřála hodně štěstí – s klidem, který Ivanu dráždil víc než jakákoli hádka.
Zato vzdálené příbuzenstvo Martincových se postavilo jednoznačně na stranu „ubožákem zrazené vdovy“. Blízcí příbuzní už dávno nežili, zůstali jen ti, kteří se ozývali sporadicky – a teď měli jasno. Radku označovali za bezcitnou a vypočítavou.
Důvod byl prostý. Ivana si půdu připravila předem. Vyprávěla všem, kdo byli ochotni poslouchat, že Radka otce opustila a objevila se až tehdy, když šlo o majetek. Sama sebe vykreslovala jako obětavou manželku, která Mojmíra Martince vodila po lékařích, probděla noci u jeho postele a starala se o něj až do poslední chvíle. Tvrdila, že v bytě bydlí právem – jako zákonná choť.
Proč její verzi všichni přijali bez otázek a dceři nikdo nedal prostor vysvětlit svou stranu, zůstalo Radce záhadou. Přesto si byla jistá jedním – mstít se nemá smysl. Peníze, které Ivana od lidí získala pod záminkou podpory, jí štěstí nepřinesou. Každý si své činy jednou ponese sám.
A co se týče příbuzných? Radka bez nich dokázala žít celé roky a zvládne to i dál. O jejich soucit nestála – ani zadarmo, natož za cenu ponižování. Pokud je jim Ivany tolik líto, mohou jí nabídnout střechu nad hlavou. Většina z nich rozhodně nebydlí v jediné místnosti. Přesto se nikdo nehrnul, aby „zoufalé vdově“ skutečně pomohl.
Možná časem zjistili víc, možná je přestalo bavit rozdávat soudy. Radka si však jejich čísla raději zablokovala. Když ji bez vysvětlení odsoudili, nemá důvod jim zůstávat k dispozici. Má vlastní rodinu a ta jí stačí. Jinou už nepotřebuje.