Rty se jí bezmocně semkly do úzké čáry a v očích se objevilo čiré nepochopení.
„Když už slavíme tak nádherný večer, možná by stálo za to přidat k těm přípitkům pár skutečností,“ pokračovala Kateřina a tentokrát se zadívala přímo na Miloslava Tomáška. „Ta největší státní zakázka, kvůli níž jste uvolnil třicetimilionovou tranši, vznikla u mě na stole. Od prvního konstrukčního uzlu až po poslední šroub. Patenty ke všem nosným prvkům jsou vedené na moje jméno. Kateřina Moravecová, osoba samostatně výdělečně činná. A oprávnění, bez kterého se Danielova firma nesmí ke stavbě ani přiblížit, je navázané na mou osobní licenci.“
Irena Kovářová prudce zalapala po dechu, zakuckala se šampaňským a začala sípavě kašlat do krajkového ubrousku. Danielovi se na čelistech rozběhly svaly, jako by drtil zuby, a krk pod naškrobeným límcem mu naskákal rudými skvrnami. Pokusil se zvednout ze židle, jenže nohy ho zradily a pohyb skončil trapným zavrávoráním.
„Tvůj syn, babi, ani netuší, jak se spouští projektovací program Kompas!“ ozval se najednou Šimonův jasný hlas. Chlapec se postavil vedle matky, hubené pěsti zaťaté tak pevně, až mu zbělely klouby, a v očích měl tvrdé odhodlání. „Viděl jsem na vlastní oči, jak máma ve tři ráno stříhala videa do jeho prezentací, zatímco on se vozil po klubech! Výkresům rozumí asi jako slepice hodinkám!“
„Šimone, sednout!“ zavrčel Daniel. Pečlivě učesaný účes se mu rozpadl, na čele mu vystoupila silná namodralá žíla.
„Neskákej synovi do řeči, Danieli,“ usekla ho Kateřina, aniž by mu věnovala jediný pohled. „A nezapomeň investorům vysvětlit, že tvoje slavná říše první tři roky přežívala z mého osobního úvěru, který jsem si vzala ještě před svatbou. Splátky mi z účtu odcházejí dodnes.“
Miloslav Tomášek se pomalu obrátil k Danielovi. Jeho dosud vlídná, téměř otcovská tvář ztuhla do kamene.
„Pane Šveci, je to pravda?“ zeptal se investor tiše, ale v tom tónu nebylo nic uklidňujícího. „Kdo je hlavní inženýr projektu? A na čí licenci stojí celé oprávnění?“
Daniel pootevřel ústa. Chtěl něco říct, možná se zasmát, možná zase použít některou ze svých hladkých frází, které mu tolikrát vydělaly miliony. Jenže z hrdla se mu nevydral ani hlásek. Veškeré jeho kouzlo, sebejistota a pódiová charisma se během jediné vteřiny rozpadly. Zůstal jen vyděšený muž s potem perlícím se na čele.
„Zítra ráno stahuji souhlas s využíváním svých projektů a ukončuji partnerskou smlouvu,“ pronesla Kateřina.
Mikrofon položila na ubrus, přímo do vlhké skvrny po šampaňském, které před chvílí rozlila její tchyně. Pak vzala Šimona za ruku a společně zamířili k východu.
Už následující den kolem poledne banka pozastavila další čerpání prostředků ke státní zakázce. Bez podpisu Kateřiny Moravecové jako hlavní inženýrky ztratily finanční dokumenty jakoukoli váhu. Miloslav Tomášek vypověděl smlouvu jednostranně a okamžitě požadoval vrácení zálohy.
Za týden visely na dveřích luxusní kanceláře s panoramatickými okny úřední pečetě kvůli neuhrazenému nájmu. Elegantní švagr Roman Tkadlec podal výpověď jako první. Na cestu si odnesl Danielův pracovní notebook a prohlásil, že si ho započítává proti dlužné mzdě. Danielovo impérium, které se ukázalo být jen naleštěnou mýdlovou bublinou, prasklo s ohlušující ranou.
Uplynul měsíc.
Kateřina seděla v kuchyni svého nového bytu. Všude ještě voněla čerstvá výmalba, čistota a zvláštní prázdnota místa, které si teprve zvyká na svého člověka. Na parapetu kvetl muškát, jeho sladce zemitá vůně ji podivně konejšila. Uprostřed stolu ležel nový patent na její další konstrukční řešení základových uzlů. Tentokrát byl vystavený výhradně na ni.
Do dveří se ozvalo nesmělé, téměř provinilé zaklepání.
Kateřina vstala, došla ke dveřím a odemkla. Na prahu stál Daniel. Límec kabátu měl mastný a vyhrnutý, boty popraskané, v očích, kdysi tak sebejistých, se teď usadila ubohá, psí oddanost.
„Káťo…“ začal potichu, popotáhl nosem a zůstal stát za prahem, jako by se bál udělat krok dovnitř. „Máma lehla s tlakem… Vrať se, prosím. Bez tebe se všechno sesypalo. Ty jsi chytrá, určitě něco vymyslíš. Dostaneš sedmdesát procent zisku, všechno přepíšeme na tebe.“
Kateřina se dívala na muže, kterého kdysi milovala tak bezvýhradně, až kvůli němu přestala vidět samu sebe. A necítila vůbec nic. Jen tichý údiv nad tím, jak dlouho dokázala nést na zádech jeho břemeno a ještě mu věřit každé slovo.
„Sedmdesát procent?“ pousmála se a lehce zavrtěla hlavou. „Ne, Danieli. Teď si beru celých sto. A ty si klidně najmi studenty přes burzu práce. Vždyť ti to přece udělají za pár korun. Nebyla to tvoje slova?“
Na odpověď nečekala. Přitáhla dveře k sobě a otočila klíčem na dva západy.