Zevnitř vytáhla klíčky od jeho auta. Ty samé, na jejichž přívěsek mu kdysi sama vybrala dárek k Vánocům. Bez okolků mu je hodila. Radim Tomášek je chytil jen ze zvyku, skoro mu vyklouzly z prstů.
„Sbal si věci, Radime.“
„Petro, co to má jako znamenat?“
Zmateně obracel klíčky v dlani a očima těkal od nich k ní, jako by čekal, že se celá situace každou chvíli vysvětlí jako špatný vtip.
„Jaké auto? Kam bych se měl balit? Vždyť je noc! Nikam nejedu!“
„Pojedeš ke Karolíně Tesařové,“ řekla Petra chladně. „Má sice jen dvoupokojový byt a tři kluky, ale jste přece rodina. Držíte při sobě, ne? Nějak se tam po příbuzensku uskromníte. Klimatizaci tam nemá, zato nuda tam určitě nebude. A navíc tam bude i ta tvoje oblíbená lednice.“
Natáhla se do horní police skříně, stáhla sportovní tašku a pustila ji Radimovi k nohám.
„Ty sis to celé nějak překroutila!“ zkusil Radim couvnout.
Došlo mu, že jeho nátlak nezabral. Z hlasu se mu rázem vytratila útočnost a nahradilo ji prosebné skučení.
„Vždyť jsem to jen navrhl! Když nechceš nic přepisovat, tak je sem prostě necháme na pár měsíců bydlet… No tak jsme se pohádali, to se stává. Komu se to nikdy nestalo? Petro, přestaň bláznit!“
„Dost. Tohle téma je uzavřené,“ zarazila ho.
Nekřičela. Nevyčetla mu staré křivdy, nezaplacené účty ani roky jeho pohodlnosti. Najednou už na to neměla sílu. Spíš ji překvapilo, jak strašně prázdný a únavný jí ten člověk připadal.
Za čtyřicet minut cvakl zámek. Radim odešel. Tichý odchod to rozhodně nebyl. Cestou lamentoval nad nespravedlností světa, nadával na ženskou vypočítavost a sliboval, že za ním Petra ještě poleze po kolenou. Přitom si ovšem nezapomněl z kuchyně odnést načatou sklenici leča.
Petra otočila západkou a opřela se zády o chladné kovové dveře. Za zdí tlumeně hučela sousedova televize. Byt zaplnilo nezvyklé ticho. Nikdo nechtěl čaj. Nikdo si nestěžoval, jak je z práce zničený. A jí se poprvé po dlouhé době volně nadechlo.
Na začátku léta vysadila podél plotu nové keře popínavých růží. Na chalupě trávila každý víkend. Poslouchala ptáky, chodila bosá po trávě a užívala si, že se nemusí nikomu omlouvat ani nic vysvětlovat. Žádost o rozvod už ležela podaná. Radim Tomášek neměl z jejího majetku co dostat.
Jednou se u ní zastavila sousedka z vedlejšího pozemku, Jitka Švecová. Přišla si pro sazenice rajčat a jako obvykle přinesla i čerstvé novinky. Prý Radima zahlédla ve městě. Vypadal zmačkaně, zlostně a všelijak, jen ne jako vítěz.
Podle všeho pořád přebýval u své milované sestry. Spal na rozkládacím křesílku v malé kuchyni, protože do pokojů ho dospívající synovci nepouštěli. Tam už měli vlastní pravidla. Dvě ženy pod jednou střechou bývají náročné samy o sobě. A dospělý bratr zvyklý na pohodlí v bytě se třemi kluky? To byla hotová pohroma. Karolína Tesařová už obvolávala společné známé a hlasitě si stěžovala, že jí Radim vyjídá domácnost, ujídá dětem a na poplatky nepřispívá ani korunou. Dokonce požadovala, aby si ho Petra vzala zpátky.
Petra zalila z konve čerstvě zasazené květiny. Nastavila tvář teplému červnovému slunci a pousmála se. Růže měly toho roku kvést mimořádně bohatě.