Karel jen neurčitě zvedl ramena, otočil se a odešel. Dveře za ním zapadly s ostrým, suchým cvaknutím.
Renata zůstala v kuchyni sama. Kolem ní ležely listiny, smlouvy a výpisy, které dohromady tvořily přesný obraz jejího finančního pádu. Došla k oknu a podívala se dolů na ulici. Karel právě nastupoval do taxíku. Za okamžik se auto rozjelo a zmizelo za rohem.
Teprve potom sáhla po telefonu a vytočila číslo svého bratra.
„Jardo, ahoj. Potřebuju tvoji pomoc. Ne, nejsem v koncích,“ řekla klidněji, než se sama cítila. „Jsem na startovní čáře.“
Jaromír dorazil za čtyřicet minut. Beze slova se posadil ke stolu, přitáhl si hromadu papírů a začal číst. Renata ho nerušila. Jen seděla naproti němu a čekala.
Když konečně zvedl hlavu, měl tvář staženou do tvrdé masky.
„Je to promyšlené do posledního detailu,“ pronesl. „Polovina úvěrů je napsaná na tebe. U zbytku figuruješ jako ručitelka. Z právního hlediska jste v tom až po uši oba.“
„Věřila jsem mu.“
„Důvěra není omluvenka pro hloupost, sestřičko,“ odsekl. Hned nato však jeho hlas změkl. „Dobře. Teď už to nevrátíme. Co jsi myslela tou startovní čárou?“
Renata místo odpovědi otevřela notebook a otočila obrazovku k němu. Na monitoru se objevila propracovaná prezentace.
„Zelený horizont,“ přečetl Jaromír nahlas. „Inovativní systémy vertikálního zemědělství… To je…“
„Ta nesmyslná hra s květináči, které se Karel posmíval, zatímco on údajně dobýval svět,“ dopověděla za něj Renata.
„Říkal tomu zahrádka na parapetu,“ pokračovala. „Jenže já jsem mezitím získala dva patenty k technologii a vytvořila software, který snižuje spotřebu energie o třicet procent. Mám technologii, propočty, odběratele i plán. Chybí mi jediné — počáteční kapitál.“
Jaromír mlčky posouval jednotlivé snímky. Čím déle četl, tím méně se tvářil jako starší bratr, který přišel hasit požár. Před sebou neměl snění, ale hotový obchodní model, rozpracovaný do čísel, termínů a rizik.
„Proč jsi mi o tom nikdy neřekla?“
Renata se hořce pousmála.
„Kdy? Každý můj nápad bral jako útok na vlastní genialitu.“
Jaromír zaklapl notebook.
„Peníze ti dám. Ale ne jako půjčku. Vstoupím do toho jako společník. Chci třicet procent. A první věc, kterou uděláš: najmeš pořádného právníka. Pošlu ti kontakt. S Karlem už nebudeš mluvit přímo, jedině přes něj. Je ti to jasné?“
„Je.“
O tři dny později seděla Renata v malé pronajaté kanceláři. Právník už podal návrh na insolvenci, aby ochránil vše, co by v budoucnu vybudovala. Právě skládala do šanonu první smlouvy, když se rozezvonil telefon. Na displeji svítilo Karlovo jméno.
Hovor típla.
Za minutu přišla zpráva:
„Reni, nedělej hlouposti. Musíme ještě podepsat pár papírů.“
Bez váhání ji přeposlala právníkovi.
Odpověď dorazila téměř okamžitě:
„Pokouší se na vás převést další závazek. Nic nepodepisujte bez mé přítomnosti.“
Renata Karlovo číslo zablokovala.
Večer, když v bytě balila krabice, narazila na jejich svatební album. Otevřela ho na první stránce. Dívaly se na ni dvě usměvavé tváře, plné nadějí a slibů.
Až teď pochopila, že Karel se nikdy nedíval na ni. Viděl jen odraz vlastního prospěchu v zrcadle jejích možností. Bez jediné lítosti album zavřela a hodila ho do pytle na odpadky.