Dokonce jsem už objednala opraváře, aby se přišel podívat na lednici. V tomhle vedru je to bez ní k nevydržení, stará úplně vypověděla službu. Možná budu muset koupit novou, — zkusila Květoslava ještě jednou zahrát na soucit.
Petra na ni pohlédla, jako by nevěřila vlastním uším.
— To myslíte vážně? Jaké peníze? Z jakého důvodu bych vám měla něco dávat? Sama bych teď potřebovala, aby mi někdo pomohl. Zůstala jsem se dvěma dětmi sama a živím nás z jednoho platu. A kdo ví, kdy od Romana vůbec uvidím nějaké výživné. Jestli vůbec! — vyjela podrážděně a prudce odhodila malou lopatku, kterou před chvílí přisypávala hnojivo ke květinám.
— Jaké výživné, Petro? Ale prosím tě, už zase s tím začínáš? Říkám ti přece, že se tvůj muž vrátí. Normálně přijde domů, uvidíš. Žádný rozvod nebude, nakonec se tomu ještě sama zasměješ, až se usmíříte. Jenže já ty peníze opravdu nutně potřebuji. Vy jste si to načasovali tak nešťastně, že hůř už to snad ani nešlo! Nemohli jste s tou hádkou pár dní počkat? — vybuchla Květoslava, která už definitivně ztratila poslední zbytky sebeovládání.
— Posloucháte se vůbec? — Petra se na ni nevěřícně zadívala. — My jsme se měli pohádat podle vašeho kalendáře? Promiňte, že jste mi neposlala rozpis, kdy se smíme zhroutit jako rodina. Dopadlo to tak, jak to dopadlo. A víte co? Už mě unavujete. Odejděte. A peníze přede mnou už nikdy nevytahujte. S tímhle jste přišla na špatnou adresu, tady nic nedostanete.
Vtom se z kabelky ozvalo hlasité vyzvánění. Květoslava sebou trhla, rychle vytáhla telefon a jakmile uviděla jméno na displeji, rozzářila se.
— No konečně! To je Roman! Hned se všechno vysvětlí! — vyhrkla vítězoslavně a okamžitě hovor přijala. — Haló, synku, kde jsi? Co se stalo? Přišla jsem k vám a slyším tady takové hrůzy! Petra mi vykládá úplné nesmysly!
Mluvila tak rychle, že Romanovi zpočátku vůbec nedala prostor odpovědět. Nakonec se mu však přece jen podařilo prodrat se matčiným proudem slov. Květoslava ztichla. Jen stála uprostřed zahrady, přitisknutý telefon k uchu, a její výraz se začal měnit.
— Odešel jsi? Kam jsi odešel? Ke komu? Co to má znamenat? Jaká Adéla, Romane? Ty mi snad rveš srdce z těla! A děti? Jak si to představuješ, že budou bez tebe? A dům? Vždyť jsi do něj dal tolik práce, tolik peněz! — sypala ze sebe jednu otázku za druhou, stále víc zaskočená a bledší.
Ještě několik minut poslouchala synovo vysvětlování, občas ho přerušila výkřikem nebo zděšeným povzdechem, ale nakonec hovor ukončila. Telefon jí zůstal v ruce, jako by zapomněla, že ho může schovat.
— Říkal, že se zamiloval do nějaké Adély… Jaká Adéla? Odkud se ta ženská vzala? — vydechla a obrátila se k Petře. — Ale já mu to nevěřím. To dělá jen naschvál, aby tě vyprovokoval. Ví, že jsem tady u tebe, a proto říká takové věci, abys příliš brzy nepochopila, co má ve skutečnosti za lubem. Roman přece nemůže jen tak opustit všechno, kvůli čemu deset let žil a dřel. A děti už vůbec ne. To by neudělal. To je nesmysl. V tom máš pravdu, Petro. Celé je to čiré šílenství.
— Už jste skončila? — zeptala se Petra s ironickým úsměvem a upřeně si tchyni prohlížela.
— Neskončila. Protože teď jde o to, co bude dál. Jestli uvěříš, že tě můj syn opravdu opustil, mohla bys v zoufalství udělat kdejakou hloupost. Něco, co už nepůjde vzít zpátky.
— Prosím? — Petra se zarazila. — O čem to mluvíte? Horší věc, než jakou udělal váš syn, si snad ani neumím představit.
— Já moc dobře vím, co říkám, Petro! Nejsem včerejší, leccos jsem za život viděla. Roman se za pár dní, nejpozději za týden, vrátí. Jenže co když tady už pro něj nebude místo? Co když bude pozdě?
— Vážně? — protáhla Petra jízlivě, protože jí začínalo docházet, kam Květoslava míří.
— Ano, přesně tak. I to se může stát. Ze vzteku na Romana si sem nastěhuješ nějakého povaleče, který se samozřejmě nechá rád pozvat. Hotový dům, všechno zařízené, pohodlí připravené. A k tomu mladá, hezká hospodyně. A můj ubohý syn se potom má vrátit kam?
Petra jen nevěřícně zavrtěla hlavou. Takovou reakci od tchyně opravdu nečekala.
— A co mi tedy radíte? — zeptala se pomalu. — Mám tu sedět a trpělivě čekat, až si váš nepoctivý syn laskavě vzpomene na svou první rodinu?