V tu chvíli Tereze došlo, že o všem rozhodli bez ní. Jako by byla jen kus nábytku, který stojí v rohu a do ničeho nemá co mluvit.
Cítila, jak jí do tváří stoupá horkost. Opravdu to udělali. Bez jediného slova s ní.
„Radovane,“ pronesla pomalu a s důrazem, „ty jsi o tom věděl?“
Zavrtěl se na židli a rozpačitě si promnul zátylek. „Terezo… víš, ono je to trochu složitější…“
„Co přesně je složitější?“ skočila mu do řeči a založila si ruce na prsou. „Chceš mi snad tvrdit, že je to pravda?“
Lucie Švecová protočila oči, jako by šlo o naprostou maličkost. „Samozřejmě že je! Snad nenecháme Natálii na ulici.“
Tereza se prudce otočila k Natálii Čermákové, která stále svírala katalog nábytku, jako by šlo o plán rekonstrukce, ne o cizí byt.
„Tobě to připadá normální?“ zeptala se jí chladně.
Natálie lehce pokrčila rameny. „Upřímně? Ano. Radovanova maminka říkala, že ti to vadit nebude.“
Tereza se krátce, nevěřícně zasmála. „Radovanova maminka? A můj manžel už neumí používat vlastní hlavu?“
Radovan si nervózně poposedl. „Terezo, přece chápeš, že situace je teď pro Natálii těžká…“
„Ne, nechápu,“ uťala ho rázně. „Tohle je můj byt.“
Lucie se zatvářila dotčeně. „Terezko, nebuď tak malicherná. Copak ti to něco udělá?“
„Takže jí mám rovnou předat i klíče?“ odsekla ironicky.
Lucie se pousmála. „Ale prosím tě, jaké klíče? Jsme přece rodina.“
Tereza ucítila, jak se v ní vztek mění v ledový klid. Najednou měla jasno.
„Rodina?“ zopakovala tiše. „A kdy jste mě do téhle rodinné porady přizvali?“
Natálie si netrpělivě povzdechla. „Terezo, nemusíme z toho dělat drama. Všechno už je přece domluvené.“
„Kým?“ Její pohled byl ostrý jako břitva.
Natálie se podívala na Lucii a ta okamžitě na syna. „Radovane, řekni jí něco.“
Radovan těžce vydechl a znovu sklopil oči, tentokrát k mobilu, jako by na displeji hledal odpověď. „Terezo… prostě je to teď pro Natálii složitější než pro nás.“
„Tak takhle,“ přikývla pomalu.
Beze slova se otočila a odešla z kuchyně. V ložnici za sebou zavřela dveře a opřela se o ně zády. Snažila se uklidnit dech.
Jak si mohli dovolit nakládat s jejím bytem, jako by byl jejich?
Zatnula pěsti. Tohle není zlý sen.
Vytáhla telefon a vytočila číslo své kamarádky, právničky.
„Lucie, ahoj. Potřebuju s tebou mluvit. Hned.“
Následující den nechala vyměnit zámky.
Když se pak Lucie Švecová, Radovan Moudrý a Natálie Čermáková znovu objevili u dveří bytu a pokusili se dostat dovnitř, čekalo je velmi nepříjemné překvapení.