…narazili na zavřené dveře a zjistili, že se dovnitř nedostanou.
„Ty ses úplně pomátla?!“ zaječela tchyně a zuřivě lomcovala klikou, jako by ji mohla silou otevřít.
Tereza Pražáková stála ve dveřích bytu s kamennou tváří.
„Tenhle byt je můj. A nikoho jsem si sem nezvala,“ pronesla klidně, až mrazilo.
Radovan Moudrý na ni hleděl nechápavě. „Terezo, proč to hrotíš? Mohli jsme si přece v klidu sednout a probrat to.“
„Probrat?“ ušklíbla se. „Kdy přesně? Až si Natálie Čermáková vybere barvu na stěny?“
Natálie si demonstrativně založila ruce na prsou. „Bože, ty jsi ale malicherná.“
„A ty zase neuvěřitelně drzá,“ odsekla Tereza. „A už se nenechám využívat.“
Vyšla na chodbu, postavila před ně krabici s Natáliinými věcmi a odstrčila ji ke dveřím.
„Tady to máš. A příště se tu ani neukazuj.“
„Ty mě vážně vyhazuješ?“ vyprskla Natálie.
„A ty sis vážně myslela, že se sem můžeš nastěhovat bez mého souhlasu?“
Tchyně sevřela rty do tenké čáry. „Uvědomuješ si, že ti to Radovan nikdy nezapomene?“
Tereza jim bez dalšího slova zabouchla dveře přímo před nosem.
Pak už jen čekala.
Opřela se o dveře a poslouchala, jak se na chodbě rozjíždí hádka.
„Radovane, řekni jí něco!“ křičela tchyně.
„Terezo, otevři! Pojďme to vyřešit normálně!“ ozval se manžel. V hlase měl podráždění, ale i nejistotu.
Zhluboka se nadechla, přejela si dlaní po vlasech. S manipulací je konec.
Otočila klíčem, pomalu pootevřela.
„Tak o čem se chceme bavit, Radovane?“ zeptala se vyrovnaně.
Tchyně se hned hnala dovnitř, Tereza jí však zastoupila cestu.
„Klid. Mluvte.“
„Ty opravdu hodláš rozbít rodinu kvůli jednomu bytu?“ obvinila ji tchyně a založila si ruce.
„A vy jste ji nerozbíjely, když jste rozhodly beze mě?“ odvětila Tereza ostře.
„To snad není pravda, jak jsi zlá! Radovane, řekni už konečně svůj názor!“
Podívala se na manžela. Vypadal zaskočeně, skoro bezradně.
„Tak co? Připadá ti to v pořádku?“
„Terezo… zkus to pochopit. Natálie nemá kde bydlet…“ zamumlal a uhýbal pohledem. „No… Ty bys přece mohla dočasně k rodičům, ne?“
V té chvíli v ní cosi prasklo.
„Takže chceš, abych ti přenechala vlastní byt a sama se odstěhovala k rodičům?“ zopakovala pomalu, jako by potřebovala slyšet ta slova nahlas.
„Prosím tě, nedělej z toho drama…“
„Já dělám drama?“ vydechla a podívala se na něj tak, že mu poprvé došla vážnost celé situace.