Květoslava Králová se k ní naklonila tak těsně, až Veronika ucítila její parfém.
„Vy jste,“ promluvila tlumeně, avšak každá slabika řezala jako břitva, „mému synovi sebrala jeho majetek.“
„Ten byt byl od začátku můj!“ ohradila se Veronika, hlas se jí třásl, ale ustoupit nehodlala.
„Patriku,“ nespustila tchyně z Veroniky oči, „zavolej Ctiboru Jelínkovi. Ať okamžitě přijede.“
„Kdo je to?“ vydechla Veronika.
„Můj právník,“ odpověděla Květoslava s chladným úsměvem. „Zaměřuje se na rodinné spory. A velmi přesvědčivě umí dokázat, že dokumenty byly podepsány pod nátlakem. Nebo v psychicky nestabilním stavu.“
„To přece nemůžete myslet vážně…“
„Ale mohu. A také to udělám.“ Sáhla do kabelky pro telefon. „Opravdu jste si myslela, že takovou ubohou lest nikdo neodhalí? Že si dovolíte oklamat naši rodinu?“
„Je to dědictví po babičce!“ vykřikla Veronika.
„Dědictví, které se po svatbě stalo součástí společného majetku,“ odsekla Květoslava, zatímco vytáčela číslo. „Dobrý den, pane Jelínku. Ano, potřebuji vás. Máme tady velmi nepříjemnou situaci…“
Veronika stála jako přimražená a poslouchala, jak tchyně líčí události. Skutečnost ohýbala podle sebe, přidávala barvy, podsouvala významy. Zmínila „psychickou labilitu“, „skryté problémy“, dokonce i „manipulaci s listinami“.
„Mami, neměli bychom to nejdřív probrat v klidu…“ zkusil Patrik opatrně.
„Mlč,“ usekla ho rázně. „Vím přesně, co dělám.“ Hovor ukončila a mobil uklidila zpět do kabelky. „Pan Jelínek dorazí do hodiny. Doporučuji vám, Veroniko, abyste tu zůstala. Nebo snad máte obavy, že by se něco odhalilo?“
„Nemám co skrývat,“ odpověděla a cítila, jak se jí podlamují kolena. „Jen jsem se chtěla pojistit.“
„Pojistit před čím?“ Květoslava udělala další krok kupředu. „Před manželem, který vás miluje? Před tchyní, která vás přijala do rodiny? Dali jsme vám všechno a vy se nám odvděčíte takhle.“
„Vy jste mi nic nedali! Jen jste mi neustále říkali, co mám dělat a jak mám žít!“
„Protože sama toho nejste schopná,“ zaznělo ledově. „Podívejte se na sebe. Dvaatřicet let, neurčitá práce, žádní skuteční přátelé kromě té vaší Renaty Starýové. Měla byste být vděčná, že si vás můj syn vůbec vzal.“
„Dost,“ zašeptala Veronika.
„Ne, ještě ne.“ Květoslava se obrátila k Patrikovi. „Upozorňovala jsem tě, že k nám nepatří. Neposlouchal jsi. A teď sklízíme důsledky.“
Patrik mlčel a díval se do podlahy. A v tom tichu bylo víc než v jakémkoli vyřčeném odsudku. Veronika náhle pochopila, že se jí nikdy skutečně nezastal. Ani teď to neudělá.
„Odcházím,“ pronesla tiše a zamířila ke dveřím.
„Jen běžte,“ zavolala za ní Květoslava. „Ale pamatujte si, že až tohle skončí, nezůstane vám ani byt, ani manžel, ani dobré jméno. Postarám se o to osobně.“
Veronika popadla kabát a vyběhla na chodbu. Prsty se jí třásly tak, že sotva zmáčkla tlačítko výtahu. V hlavě jí vířila jediná otázka: co jsem to způsobila?
Venku se opřela o studenou fasádu domu a snažila se popadnout dech. Svět kolem ní byl rozmazaný, jako by se na okamžik rozplynul. S obtížemi vytáhla telefon a vytočila číslo.
„Renato, potřebuju tě. Hned.“
O dvacet minut později už seděly v malé kavárně o pár ulic dál. Veronika jí vylíčila všechno – výhrůžky, právníka, obvinění i to, že jí chtějí byt vzít.
„Počkej,“ zvedla Renata ruku. „Máš všechny papíry od notáře? Byla jsi při podpisu při smyslech a nikdo tě nenutil?“
„Samozřejmě.“
„Tak proč propadáš panice?“ naklonila se k ní. „Můj bratr je právník. A fakt dobrý. Zavolám mu, přijede a vysvětlí ti, na čem jsi.“
Pavel Rychlý dorazil asi za hodinu. Vysoký, klidný muž kolem čtyřicítky, v ruce desky s dokumenty. Trpělivě vyslechl celý příběh a položil několik přesných otázek.
„Takže byt jste koupila ještě před svatbou, výhradně za vlastní prostředky?“
„Ano. Z peněz, které jsem zdědila po babičce.“
„A důkazy máte?“
„Závěť, výpisy z účtu, kupní smlouvu. Všechno.“
Pavel přikývl a lehce se usmál. „V tom případě ten byt nikdy nebyl součástí společného jmění manželů. Od počátku šlo o váš výlučný majetek. Změna v katastru byla jen administrativní upřesnění, nic víc.“
Veronika si však stále svírala ruce. „Ale jeho právník tvrdí, že to může napadnout.“