Na tu scénu si pak už téměř nevzpomněla. Brzy ji totiž pohltil úplně jiný svět.
S Radovanem se ponořili do nové etapy života, která byla bouřlivá, náročná a současně naplňující. Po třetím ročníku vysoké školy musela Adéla Švecová přerušit denní studium a přejít na kombinovanou formu. Důvod byl prostý – narodili se jim synové, dvojčata Matěj a Sebastian.
Najednou byl jejich byt plný pláče, plenek a nevyspání. Dva novorozenci zároveň dokázali člověka vyčerpat na hranici sil. První měsíce byly chaotické a nekonečné. Přesto by za nic na světě neměnila. S Radovanem své chlapce bezmezně milovali. Když jeden z nich spal, druhý se budil, a tak se střídali, učili se fungovat v naprostém nedostatku spánku. Velkou oporou jim byli rodiče z obou stran, kteří přiložili ruku k dílu, kdykoli to bylo potřeba. Postupně si vytvořili vlastní rytmus a zvládli to.
Adéla byla přesvědčená, že má šťastné manželství. Radovana milovala celým srdcem, důvěřovala mu a ani na okamžik nepochybovala, že její city opětuje. Ještě dnes ráno by na to přísahala.
A přesto teď seděla za volantem a měla pocit, že to, co se odehrálo, nemůže být skutečné. Jako by se ocitla v cizím filmu. Rozum odmítal přijmout jasná fakta.
„Adélo… ty mi to nedokážeš odpustit?“ prolomil ticho Radovan tichým, napjatým hlasem. „Aspoň kvůli klukům?“
„Odpustit?“ zopakovala nevěřícně, aniž by spustila oči ze silnice. „A proč bych měla? Tohle přece nebyl nějaký úlet z večírku. Lucii miluješ déle než mě, Radovane. Možná jsi mě nemiloval nikdy. A nikdy jsi s ní nepřestal být v kontaktu. Ani po svatbě. Ani když se narodili Matěj a Sebastian. Ani potom. K čemu ti bude moje odpuštění, když se s ní budeš dál scházet? Protože o tom já nepochybuju.“ Její hlas byl chladný a ostrý jako led.
Jak jí to mohl udělat? Ona, která mu byla oddaná do posledního nadechnutí. Nikdy se ani nepodívala na jiného muže jinak než zdvořile. Věřila mu, stavěla na něm celý svůj svět – a on po tom všem bez váhání šlápl. O jakém odpuštění tu vůbec mluví? To je přece absurdní.
V té chvíli v ní zůstala jediná myšlenka. Pomsta. Chtěla, aby to bolelo. Jeho i Lucii Kratochvílovou. Tu bezohlednou, cynickou ženu, která bez mrknutí oka vstoupila do jejich života a rozmetala ho.
Nevěděla zatím jak, ale byla si jistá, že to nenechá být. Tohle se neodpouští. Tohle se nezametá pod koberec s předstíraným úsměvem. Žít dál, jako by se nic nestalo? To nebyla ona.
Pomstí se. O tom nebylo pochyb. A klid najde teprve tehdy, až jim vrátí stejnou bolest, jakou teď svírala v hrudi.
Netušila sice konkrétní podobu svého plánu, ale cítila, že tentokrát půjde až na samou hranici. Něco se v ní zlomilo. Ta čistá, důvěřivá dívka, kterou bývala na začátku jejich vztahu i během šťastných let manželství, jako by zhasla. Na jejím místě se probudila jiná – tvrdá, neústupná a odhodlaná.
A pak jí osud sám přihrál možnost, jak všechno vrátit. Zdálo se to jednoduché. Až podezřele snadné. Ani na okamžik ji nenapadlo, jak děsivé následky by její rozhodnutí mohlo mít.
Uviděla.