Dveře nebyly zamčené ani zevnitř. Jako by je ani nenapadlo, že by je někdo mohl vyrušit. O to snazší to pro ni bylo.
Radovan dnes pít nebude, přijel autem. Zato Lucie ano. Jakmile od ní odjede zpátky ke své ženě a dětem, otevře si láhev vína z lednice a bude v něm topit vlastní ponížení.
Adéla vytáhla injekční stříkačku a vpustila do hrdla připravený roztok. Odměřila přesně takové množství, které mělo způsobit těžkou otravu – ale ne nutně smrt. I když… kdo ví. Nebyla lékárnice ani toxikoložka, jednala bez jistoty, spíš podle intuice než znalostí.
Pak se z chaty vytratila stejně tiše, jako do ní vstoupila. Milenci, opojení sami sebou, neměli o ničem tušení.
Když ujela pár kilometrů, zastavila u krajnice a vytočila Radovanovo číslo.
„Můžeš hned přijet domů?“ řekla naléhavě.
„Co se děje?“ znejistěl.
„Je mi zle. Strašně mě bolí břicho a zvracím.“
„Dobře, vyjíždím.“
Dorazila domů o několik minut dřív než on. Rychle probudila kamarádku, která u ní přespávala, a začala ji peskovat, že to s alkoholem přehnala.
„Seděla jsem u tebe skoro celý večer a čekala, až se probereš,“ vyčítala jí. „Neměla bys s tím pitím už něco dělat?“
„Asi máš pravdu,“ zamumlala rozespale. Pak zpozorněla. „Prosím tě, hlavně to neříkej Dušanovi. Zabil by mě. Jak jsem se mohla takhle zřídit? Úplně jsem odpadla… To je hrozné.“
„Neměj strach, nic mu neřeknu,“ ujistila ji Adéla klidně.
Kamarádka odešla a Adéla si lehla na pohovku, jako by jí skutečně nebylo dobře. Když Radovan vešel do bytu, zamířil rovnou k ní.
„Tak co je s tebou?“ zeptal se starostlivě.
„Už je to lepší,“ odpověděla tiše. „Asi ty krevety nebyly čerstvé.“
Druhý den mu zavolal jejich bývalý spolužák. Zpráva byla krátká a děsivá – Lucii Kratochvílovou převezli do nemocnice s těžkou otravou. Její stav je kritický. Lékaři ji uvedli do umělého spánku, mluví se o kómatu. A i kdyby se probrala, následky mohou být trvalé.
Netrvalo dlouho a policie zaklepala i na Radovanovy dveře. Obvinili ho z pokusu o vraždu milenky. Výslechy byly vyčerpávající, hodiny a hodiny otázek, nátlak, pochybnosti. Nakonec ho však museli propustit – chyběly důkazy. Případ se začal vykládat jinak: Lucie si prý chtěla ublížit sama, zoufalá z nešťastné lásky. A ona to nemohla popřít. Nebyla toho schopná.
Když se Radovan po propuštění vrátil domů, čekala na něj Adéla.
„Tímhle to končí,“ řekla tiše, bez křiku. „Rozvedeme se. Zradil jsi mě znovu. Mě i děti.“
Rozvod proběhl rychle.
Lucie už se nikdy plně nezotavila. Zůstala těžce postižená, odkázaná na pomoc druhých. Radovan žije sám, vrátil se k rodičům.
Za všechno, co se mu v životě pokazilo, obviňuje svou matku. Tvrdí, že už tehdy, v desáté třídě, mu zlomila osud, když mu zakázala vídat se s Lucií – dívkou, kterou tehdy miloval víc než cokoli na světě.