To zahlédla v seriálu, který běžel jen jako kulisa v obýváku, zatímco ona bezmyšlenkovitě chystala večeři pro kluky. Děj na obrazovce téměř nevnímala, ale jedna scéna jí uvízla v hlavě jako háček.
Ano. Přesně tak to udělá. Žádné další složité úvahy, žádné nové varianty. Řešení se jí nabízelo samo – jednoduché, přímočaré. Odpověď na všechny otázky, zadostiučinění pro její zraněné a ponížené nitro.
Byla si jistá, že se Radovan Válek s Lucií Kratochvílovou vídá dál. Neměla důkazy, ale cítila to každým nervem. Přestože se Radovan snažil být opatrný a mazal za sebou stopy, intuice ji nezklamala. O rozvod zatím nežádala a rodičům neřekla ani slovo.
I to byl dílek její promyšlené skládačky. Navenek dál hráli roli spořádané, harmonické rodiny. Dokonce mu dovolila věřit, že mu odpustila. Kvůli dětem, tvrdila. Kvůli jejich klidu.
„V sobotu si musím na chvíli odskočit do servisu, motor nějak zlobí,“ oznámil jí Radovan jakoby mimochodem.
„A kdy tam pojedeš?“ zeptala se klidně, ačkoli dobře věděla, že lže.
„Až večer. Mají plno, vzali mě jen na pozdní hodinu. Nebude to dlouho, maximálně dvě hodiny.“
„Tak jeď,“ odpověděla vyrovnaně, bez jediné emoce.
Na sobotu zařídila všechno tak, aby do sebe zapadlo. Děti poslala k prarodičům na přespání. Sobě domů pozvala kamarádku, se kterou se už delší dobu neviděly. Potřebovala svědka své přítomnosti.
„Dáme si sklenku vína a probereme, co je nového,“ navrhla jí po telefonu.
Záměrně vybrala ženu, která měla k alkoholu víc než vřelý vztah a kvůli tomu se doma často hádala.
„Jen trochu, jo? Dušan Jelínek už mi posledně pěkně vyčinil. S holkama jsme to v klubu přehnaly a málem mě vyhodil z bytu,“ smála se nervózně do telefonu.
„Neboj, žádné přehánění. Vždyť víš, že sama moc nevydržím,“ uklidňovala ji Adéla Švecová.
Kamarádka dorazila ještě před Radovanovým odjezdem. Ten byl viditelně potěšený, že jeho žena nezůstane sama.
„Užijte si večer, dámy. Trochu si odpočiňte,“ mrkl na ně a odešel.
„Kam má namířeno?“ zajímala se návštěva. „Mohl posedět s námi.“
„Do servisu. Auto stávkuje. Ale aspoň máme klid,“ odpověděla Adéla lehce.
Asi po hodině ležela její společnice na gauči a tvrdě spala. Do vína jí Adéla nenápadně přimíchala rozdrcenou tabletku. Sama jen symbolicky smočila rty ve své sklence.
Pak se zvedla. Čas nadešel.
Sedla do svého malého vozu a vyrazila na adresu, kterou znala až příliš dobře. Cesta k chatě trvala sotva půl hodiny. Už z dálky zahlédla Radovanovo auto zaparkované před domem. Uvnitř ji píchlo u srdce, ale ta bolest byla tupější než dřív. Chladná.
Takže nelhala sama sobě. Postupuje správně. Ti, kdo ji zradili, musí nést následky. Všichni bez výjimky.
Tiše vystoupila a po špičkách se přiblížila k domu. Zarazilo ji, že dveře ani nezamkli zevnitř. Jako by se nebáli vůbec ničeho. A právě to jí hrálo do karet.